Vzhledem k aktuální situaci jsem byl vyzván k vyslovení svého názoru. Připomeňme si základní schéma zacházení s příjmy dlužníka v oddlužení, jak se k tomu hlásím od nepaměti (resp. od roku 2008).

Základní pravidlo – oddlužení podléhají všechny (zdůrazňuji všechny) příjmy, bez ohledu na jejich právní, daňovou či jakoukoli jinou povahu. Zde se často chybuje, když se rozsah příjmů podléhajících oddlužení zužuje jen na příjmy v exekuci podléhající srážkám ze mzdy. Podle mne znění § 398 odst. 3 IZ…“splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být…při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky“ s poznámkou pod čarou odkazující na § 279 odst. 2 o. s. ř., je třeba číst tak, že je vymezován jen kvantitativní rozsah příjmů (tedy částka), která z příjmů dlužníka připadá věřitelům, nikoli snad druh příjmů, které oddlužení podléhají.  Tedy jde v podstatě jen o vzorec výpočtu nepostižitelné částky, která zůstává dlužníkovi. Například bude-li v oddlužení dlužník mající příjmy z autorských odměn, i jemu bude zůstávat jen nepostižitelná částka vypočtená podle nařízení vlády, nikoli 2/5 příjmů dle § 319/1 o. s. ř.

Druhé pravidlo – § 207/1 IZ je třeba číst tak, že majetkem jsou i příjmy. Tedy, je-li nějaký příjem jako takový vyloučen z možnosti být postižen exekucí (jako nově třeba daňový bonus), zůstává tento příjem celý dlužníkovi, do nepostižitelné částky se nezapočítává.

Třetí poznatek, exekuční. Vedle exekuce srážkami ze mzdy je možno příjmy postihovat též přikázáním pohledávky, přičemž mezi těmito instituty je podle mne vztah speciality – co nepodléhá (speciálním) srážkám ze mzdy, může být postihováno (obecným) přikázáním pohledávky. Proto najdeme výčet příjmů, které nelze nijak exekučně postihnout v § 317, systematicky zařazeném u přikázání pohledávky. Pouze u dávek státní sociální podpory a  pěstounské péče je v § 299 odst. 2 o. s. ř. výslovně zakázáno postihnout je přikázáním pohledávky. Ošetřovné je ale dávkou nemocenského pojištění.

V této logice: není mi známo, že by existovalo zákonné ustanovení vylučující ošetřovné z možnosti postižení exekucí. Druhé pravidlo se tedy neuplatní, podle prvního (opakuji – všechny příjmy) tedy ošetřovné podléhá oddlužení. To, že se v exekuci nepostihuje srážkami ze mzdy, je nám jedno.

Závěr o tom, že na ošetřovné nedopadá druhé pravidlo, musíme konfrontovat s důvodovou zprávou novely, která ošetřovné vypustila z výčtu § 299/1 o. s. ř. s účinností od 1.1.2012. Zákonodárce zde argumentuje krátkým obdobím vyplácení, vysokou administrativou a vychází z naznačeného přesvědčení, že se tímto stalo ošetřovné příjmem (pohledávkou), kterou nelze exekvovat. Podle mne takovéto přesvědčení nestačí, důvodová zpráva může být pramen poznání, k čemu směřoval úmysl zákonodárce, není však pramenem práva. Ze zákona podle mne plyne jediné, a to že ošetřovné lze postihnout přikázáním pohledávky. Nadto to je takovýto závěr rozumný a naplňuje též účel insolvenčního zákona.

Mgr. Rostislav Krhut