Stát přichází s další změnou podmínek osobního bankrotu. Přitom od jeho poslední úpravy, takzvané oddlužovací novely insolvenčního zákona, neuběhly ani dva roky. To je opravdu krátká doba na zhodnocení jejích efektů a další radikální zásah. Současný vládní návrh přichází se zkrácením doby oddlužení – z 5 let na 3 roky. To ve svém důsledku z institutu osobního bankrotu neudělá nic jiného než skvělou investici, především pro nepoctivé dlužníky. Ti si napůjčují třeba milion korun a za pouhých 36 tisíc se nechají oddlužit. Mnohonásobně na tom vydělají, ale někdo to bude muset bohužel zaplatit.

Tím budou samozřejmě soukromí věřitelé, na které změna tvrdě dopadne. Ne však stát, jehož nároky jsou uspokojovány většinou přednostně. Dopad zkrácení oddlužení tak může být pro soukromé věřitele likvidační. A hovoříme tu především o věřitelích z řad drobných podnikatelů a živnostníků, běžných občanů, ale také třeba bytových družstev a SVJ. Právě bytové domy se již nyní potýkají s velkým problémem s neplatiči, protože polovina jejich dluhů je nevymahatelná. Neplatiči beztrestně žijí v bytových domech na úkor svých sousedů – jsou to totiž oni, poctivě platící občané, kteří jsou za ně nuceni hradit nedoplatky za energie a služby spojené s bydlením.

K tomuto zhoršení situace nejen u SVJ a bytových družstev, ale i dalších věřitelů, přispěla zmíněná oddlužovací novela, která výrazně omezila jejich práva, a to především zrušením povinnosti dlužníků vrátit jim během oddlužení alespoň 30 procent dluhu. Dnes stačí hradit jen nutné minimum, kdy věřitelům dohromady připadne tolik, kolik je poplatek insolvenčnímu správci. Tedy asi tisícovka měsíčně. Už dnes jsme tak v situaci, kdy dlužník může nadělat dluhy třeba i za 2 miliony korun a následně se během 5 let za pouhých 120 tisíc nechat oddlužit. Vláda aktuálně navrhuje, aby dlužníci spláceli o 2 roky kratší dobu, věřitelé by tak získali ještě méně peněz, minimum by bylo nějakých 36 tisíc korun, a to bez ohledu na výši původního dluhu. I kdyby dlužník splácel více než nutné minimum, věřitel by zpravidla přišel o 40 procent částky, kterou by jinak získal zpět za dobu 5 let.

Je ale zkrácení oddlužení na 3 roky skutečně nutné? Komu se tím jde na ruku? Ministerstvo spravedlnosti uvádí, že reaguje na evropskou směrnici o restrukturalizaci a insolvenci. Členské státy Evropské unie ji mají přijmout do poloviny tohoto roku. Ovšem směrnice úpravu oddlužení nařizuje jen pro podnikatele, nikoliv spotřebitele. Vládní návrh tak jde daleko nad rámec směrnice, když principy pro podnikatele překlápí i na běžné spotřebitele. Tím se ale tvoří nebezpečný precedens. Principy oddlužení u podnikatelů jsou zcela jiné než u běžných občanů-nepodnikatelů. Stejně tak dluhy obou skupin vznikají za jiných okolností. Cílem kratšího oddlužení podnikatelů je především podpora podnikání, a tím i podpora zaměstnanosti a celkové hospodářské prosperity. V praxi se ukazuje, že podnikatelé, kteří v minulosti prošli úpadkem, vykazují následně v novém podnikání vyšší úspěšnost. Zájem na jejich rychlém oddlužení je tedy nepochybně smysluplný. Naopak u spotřebitelů představuje zkrácené oddlužení v navrhované podobě obrovský morální hazard. Vláda svým návrhem riskuje, že nepřiměřeným zásahem do práv věřitelů umožní dlužníkům jakousi nekonečnou dluhovou amnestii.

Pokud by skutečně muselo dojít ke zkrácení doby oddlužení i u spotřebitelů, pak by ruku v ruce s tím měla být opět zavedena také povinnost dlužníků splatit nezajištěným věřitelům alespoň 30 procent dluhu. Pokud by dlužník během 3 let nezvládl danou část dluhu splatit, bylo by mu oddlužení automaticky prodlouženo na 5 let. Daleko příhodnější by ale bylo, aby byla směrnice implementována v takové podobě, kterou požaduje EU, tedy pouze pro podnikatele a živnostníky. Oddlužení fyzických osob je potřeba nechat alespoň nějaký čas usadit a následně vyhodnotit výsledky poslední úpravy. Jinak vláda hazarduje. Neplatiči si z instituce oddlužení skutečně udělají výnosnou investici, kterou ale ve finále zaplatíme všichni. Věřitelé si totiž ztráty z nevymožených pohledávek budou muset někde kompenzovat, a tak zdraží své služby. Poctivě platícím občanům tak nezbude nic jiného než na zdražení přistoupit.

JUDr. Pavel Staněk, prezident České asociace věřitelů.