1. reprezentační ples insolvenčních správců
Unie spolků insolvenčních správců všechny zve na 1. reprezentační ples insolvenčních správců, který se koná dne 3.2.2024 v Olomouci. Podrobnosti zde: www.insolvencniples.cz
Rozhovor s Mgr. Janem Benýškem, ředitelem odboru insolvenčního a soudních znalců
V příspěvcích ministerstva na odborných konferencích zaměřených na insolvenční právo opakovaně zaznělo, že útvar dohledu se zaměřuje primárně na závažná porušení povinností insolvenčního správce podle insolvenčního zákona.
Dohled ministerstva byl historicky spojen primárně s kontrolou provozoven a pojištění insolvenčních správců, z čehož vznikl mýtus, že úřad nadužívá své dohledové pravomoci stíháním bagatelních porušení práva. Přitom ve vztahu k pojištění se ministerstvo snažilo působit primárně preventivně, když připomínalo splnění informační povinnosti jak obesíláním všech insolvenčních správců, tak i zveřejňováním informace na insolvenčním portálu. V posledních dvou letech je tato povinnost všemi aktivně působícími insolvenčními správci bez výjimky plněna řádně.
Mohu tedy potvrdit, že ministerstvo se věnuje primárně závažným, případně opakovaným porušením insolvenčního zákona.
V poslední době jsme se v praxi setkali s opakovanou zpronevěrou finančních prostředků v majetkových podstatách ve výši miliónů korun. S tím bylo spojeno zejména porušení takových povinností, jako je např. nevydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, neproplacení částek věřitelům v souladu s rozvrhovým usnesením, a v konečném důsledku neposkytování součinnosti soudu při výkonu jeho dohlédací činnosti. U takových jednání, které zakládají zásadní pochybnosti o odborné způsobilosti pro výkon činnosti insolvenčního správce, pak bylo ministerstvo nuceno aplikovat nápravné opatření zrušení povolení k výkonu činnosti. V jednom případě dokonce dohledový útvar dokázal díky součinnosti s insolvenčním soudem pravomocně odebrat licenci insolvenčnímu správci ještě předtím, než bylo zahájeno trestní stíhání.
Účelem efektivní a včasné reakce na nastalé excesy, jak jej vnímám, je jedním z aspektů zlepšující celkový obraz insolvenčních správců ve společnosti, když v profesi zůstávají pouze vysoce kvalifikovaní správci vykonávající svoji činnost řádně.
S tímto samozřejmě zcela souhlasím. Nicméně toto jsou, řekněme, dva extrémy – pokuty za provozovny a zpronevěry. Můžete nám sdělit alespoň řádově, kolik bylo celkem uloženo sankcí a za jaká pochybení?
Bavíme-li se v rovině přestupků, ministerstvo v posledních dvou letech pravomocně uložilo přibližně 15 sankcí. Vedle již zmíněných porušení povinností se jednalo o opakovaná pochybení při přezkumech v oddlužení – nepostupování v souladu se standardem odborné péče, osobní neúčast insolvenčního správce na jednání s dlužníkem. Dále se pak jednalo o přestupky jako neoprávněné zahrnutí majetku třetích osob do soupisu majetkové podstaty, nepřistoupení ke zpeněžení majetku dlužníka náležejícího do majetkové podstaty, postup v rozporu s pokynem zajištěného věřitele, uplatnění odměny za sepis insolvenčního návrhu mimo insolvenční řízení nebo opakované nepředložení zprávy o stavu insolvenčního řízení.
Ve své praxi se běžně setkáváme s tím, že jsou ze strany soudů vydávána chybná rozhodnutí, v rozporu s judikaturou, mnoho rozsudků či usnesení je rušeno nadřízeným soudem, nebo dokonce soudem dovolacím či Ústavním. V tomto kontextu si proto myslím, že trestat správce za nesprávný právní názor při přezkumu přihlášek, je přinejmenším velmi přísné.
Jednou ze základních povinností insolvenčního správce, kterou mu stanovuje insolvenční zákon, je postupovat pří výkonu funkce svědomitě a s odbornou péčí. Při výkonu svých dohledových pravomocí ministerstvo takovým postupem rozumí postup v souladu s právními předpisy, aktuálně uznávanou právní naukou i judikaturou (tedy jejich znalost a schopnost jejich logické a přiléhavé aplikace). Jiný postup lze za svědomitý a s odbornou péčí považovat pouze tehdy, doloží-li insolvenční správce existenci důvodů, pro které lze i takový jiný postup považovat za svědomitý a s odbornou péčí. Jinými slovy vybočit z právní interpretace plynoucí z judikatury a nauky může insolvenční správce pouze informovaně a odůvodněně, přitom odůvodnění musí respektovat metody a zásady interpretace právních norem (nesmí být excesivní). Jedná-li se o problém, ve vztahu ke kterému je nauka či rozhodovací praxe soudů roztříštěná, ministerstvo nepovažuje (a ani historicky nepovažovalo) při výkonu svých dohledových pravomocí nad činností insolvenčních správců za porušení standardu odborné péče situaci, když se insolvenční správce odůvodněně přikloní k jednomu soudem zastávanému přístupu, lze-li tento považovat z hlediska metod a zásad interpretace práva za možný a nikoli excesivní. Naplnění požadavků odůvodněného přiklonění se k jednomu z přístupů pak vyžaduje vědomost o různosti judikatorních náhledů na věc. Při práci se soudní rozhodovací praxí je pak nutné respektovat sjednocovací roli Nejvyššího soudu, tedy rozlišovat mezi judikáty v zelené sbírce a „běžnými“ soudními rozhodnutími (byť třeba vydanými Nejvyšším soudem). V rámci porušení povinností insolvenčního správce při přezkumu pohledávek se v duchu výše uvedeného jedná o zjevné excesy. V takovém případě mám za to, že je trestání na místě.
Jako zástupkyně Unie spolků insolvenčních správců se účastním jednání ministerstva
se zástupci spolků insolvenčních správců. Jak hodnotíte fungování této platformy? Naplňuje cíle, pro které byla zřízena?
Úvodem si dovolím povzdech, že v důsledku covidu se platforma v zásadě nescházela. Proto jsem rád za to, že se intenzita spolupráce vrací do starých kolejí. Četnost setkání se tak může opět odvíjet od potřeb zástupců jednotlivých spolků a s ohledem na aktuální témata insolvenčního prostředí.
Poslední jednání potvrdilo, že pravidelné setkávání ministerstva se zástupci insolvenčních správců je nezbytné. Jednání hodnotím jako velmi věcné, za což bych chtěl účastníkům poděkovat. Po dobu „pauzy“ se nahromadilo poměrně hodně témat, které je potřeba řešit.
Historicky bylo cílem společných setkání zástupců ministerstva, a to zejména z řad věcného a legislativního útvaru, zejména: (1) otevřená deklarace ministerstva jednat vůči insolvenčním správcům transparentně, spravedlivě a předvídatelně, (2) spolupráce při tvorbě právních předpisů ve formě poskytování cenných postřehů a zkušeností insolvenční praxe,
a (3) diskuze nad aktuálními problémy insolvenčního prostředí.
Měl-li bych to shrnout, tak platforma je snahou ministerstva být vůči insolvenčním správcům partnerským subjektem naslouchajícím problémům, které je trápí, nikoliv represivním orgánem autoritativně rozhodujícím „od stolu“. Osobně mám za to, že tyto cíle se daří postupně naplňovat. Z posledního jednání lze uvést podnět od zástupců insolvenčních správců týkající se zajištění vzdáleného přístupu insolvenčním správcům do Registru silničních vozidel obdobně, jako jej mají exekutoři. Před spuštěním ladíme s příslušným resortem poslední detaily.
A nebylo by pro Ministerstvo spravedlnosti větším přínosem, pokud by mělo jako partnera pro jednání jednu instituci, reprezentující naši profesi jako jeden celek? S kolika zástupci kolika spolků insolvenčních správců Ministerstvo spravedlnosti v současné době jedná?
Aktuálně je k jednání platformy zváno 13 zástupců spolků insolvenčních správců, nejpočetnější spolky insolvenčních správců nicméně mají na jednáních dva zástupce.
Odpověď na Vaši otázku začnu obecněji. Není výjimkou, že předmětem jednání bývají problematická témata, na nichž se sami insolvenční správci neshodnou. Historickým příkladem názorové nejednoty insolvenčních správců byla otázka provozoven. Právě v takovýchto případech se ministerstvo, jakožto do určité míry nezávislý subjekt, snaží vystupovat v pozici, řekněme, mediátora. Diskuzi vede tak, aby zazněly názory všech zúčastněných zástupců,
a hledá konstruktivní řešení za současného nalezení co nejširšího konsensu. Výsledkem jednání je pak cenný zdroj informací, častokráte využitelný nejenom pro věcný útvar ministerstva, ale i legislativu. Je tak možné podrobně analyzovat názory insolvenčních správců již na půdě ministerstva, nikoliv narychlo až v legislativním procesu. Obecně pak takovýto postup umožňuje ministerstvu lépe reagovat na problémy insolvenční praxe a tyto řešit flexibilnějšími způsoby, než je samotné legislativní řešení dané problematiky. V tomto případě jsou používanými nástroji zejména dohledové benchmarky, dohledová sdělení, nebo výkladová stanoviska mající za cíl silou argumentace sjednocovat názorové proudy.
Abych ale odpověděl na Vaši otázku. Komunikace s jedním partnerem bude pro ministerstvo nesporně jednodušší. Otázka je, jestli nebude vykoupena absencí názorové plurality. V takovém případě bude ministerstvu prezentován pouze jeden konsolidovaný názor. Přitom i menšina, jejíž názory se nemusí prosadit, často přichází s myšlenkami zlepšujícími celkové fungování systému, a proto si zaslouží být slyšeny. Osobně pokládám za diskutabilní, zda při časté názorové nejednotě insolvenčních správců, a to i v zásadních otázkách, je takovýto krok pro ně samotné prospěšný. Z pohledu ministerstva má pro insolvenční prostředí význam každá entita zastupující jednotlivé „skupiny“ insolvenčních správců. Stát se touto cestou snaží insolvenční prostředí plně respektovat a naslouchat co možná nejpestřejší škále názorů insolvenčních správců.
V poslední době jsou prezentovány různorodé návrhy na změnu systému dohledu nad výkonem činnosti insolvenčních správců. Prozradil byste nám, jaký je Váš osobní postoj k těmto nově navrhovaným řešením?
Výkon činnosti insolvenčního správce lze rozhodně označit jako činnost s celospolečenským přesahem, proto je nastavení systému výkonu dohledu nad insolvenčními správci otázkou mimo jiné politickou. Z pozice ředitele věcného útvaru mi přísluší se vyjadřovat pouze v rovině odborné.
Otázka „organizovanosti“ insolvenčních správců není v českém insolvenčním prostředí položena poprvé. Osobně jsem rád, že se tato otázka opět otevřela, protože s sebou přináší zásadní otázku, a to Kdo to vlastně insolvenční správce je? Na takovouto otázku, stejně jako na přesun dohledu, není jednoduchá odpověď. Vyžaduje podrobnou analytickou činnost a širokou odbornou diskuzi, neboť je úzce spojena i s řadou jiných otázek. Mám za to, že nejprve je potřeba si zodpovědět následující otázky, a to v tomto pořadí: (1) Které kompetence stát insolvenčnímu správci přizná anebo odejme?, (2) Jaké nástroje stát insolvenčnímu správci pro výkon jeho pravomocí „propůjčí“?, a (3) Jaké stát nastaví odpovědností mechanismy a jakou formu organizovanosti insolvenčních správců zvolí, aby systém fungoval jako celek? Je pak potřeba zdůraznit, že zákonodárce i judikatura pohlížejí v současnosti na insolvenčního správce jako na veřejnoprávní orgán sui generis.
V tak dynamickém prostředí, jakým je to insolvenční, je potřeba mít stabilního a silného partnera i ve vztahu k jiným na prostředí zainteresovaným subjektům státu. Příkladem lze uvést situaci při řešení výplaty pohledávek z účtů majetkových podstat vedených u společnosti Sberbank CZ, a.s., u řešení problematiky aktuální výše nezabavitelné částky, nebo v rámci již zmiňovaného vzdáleného přístupu insolvenčních správců do Registru silničních vozidel. Dovolím si tvrdit, že stát v těchto případech sehrál velmi důležitou, pokud ne nenahraditelnou roli.
Jak jsem zároveň uvedl, ministerstvo jde při výkonu dohledu nad výkonem činností insolvenčních správců cestou partnerského orgánu. O tom svědčí zejména kontinuita jak v preventivním působení na výkon činnosti insolvenčních správců,tj. užití nástrojů správního dozoru jako „nástrojů poslední instance“, tak transparentním postupu a otevřené komunikaci s insolvenčními správci (například prostřednictvím našich webových stránek https://insolvence.justice.cz/). Dovolím si proto tvrdit, že ministerstvo jako partnerský subjekt naslouchá reálným potřebám insolvenční praxe, a není tudíž primárně nositelem dohledové pravomoci, ale zejména kvalifikované činnosti metodické a analytické.
Závěrem je potřeba zdůraznit, že historicky byl základním účelem existence efektivního a včasného státního dohledu nad výkonem činnosti insolvenčních správců veřejný zájem státu na stanovení minimálních profesních standardů požadovaných pro vstup do této profese, a na řádnosti výkonu profese insolvenčních správců jako zvláštních veřejnoprávních subjektů, když podle rozhodovací praxe Ústavního soudu stát vždy zůstal tím, kdo v konečném důsledku odpovídá za výsledek realizace „přenesené pravomoci“).
Chápu tedy správně, že Vy byste na současném systému raději nic neměnili?
Snažím se jednat na rovinu, proto hned úvodem musím upozornit, že jsem podjatý, neboť přesunem jakékoliv pravomoci z ministerstva přinejmenším část mých kolegů přijde o práci. Jako úředník bych však měl vycházet nikoliv z pocitů, ale z tvrdých dat a objektivních skutečností.
A z těch dosud nasbíraných mi vychází, že ministerstvo je pro insolvenční správce a insolvenční prostředí obecně pořád nejlepší varianta.
A pokud bychom byli velmi urputní a přesto usilovali o vlastní samosprávu – je pro Vás přijatelnější myšlenka na samostatnou komoru IS, anebo pseudovarianty typu všichni IS pod ČAK, případně část IS pod ČAK, část….jinam..?
Za nejlepší považuji variantu, v níž nebudou insolvenční správci „děleni“ mezi více skupin.
Mám poměrně negativní zkušenost se znalci a soudními tlumočníky, kteří byli rozděleni mezi
9subjektů. Je to, uznávám, poněkud extrémní situace, ale modus operandi je v zásadě stejný. Sjednotit metodické vedení, komunikaci s jednotlivými subjekty, rozhodovací praxi a mnohé další věci bylo mimořádně obtížné a zdlouhavé. V zásadě se s nejednotou setkáváme dodnes, rok a půl po účinnosti nového zákona. K variantě ČAK si dovolím mluvit pouze řečí čísel.
Cca přes 14 000 advokátů vs. cca 600 insolvenčních správců. Větší část insolvenčních správců působí současně jako advokáti, nicméně z celkového počtu přibližně
190 insolvenčních správců příslušníkem této profese není, což není zanedbatelný počet.
……
Velmi děkuji za Vaše názory i Váš čas a na závěr mi prosím dovolte ještě jednu otázku, která zkrátka nemůže nezaznít od zástupce insolvenčních správců vůči MSp….co odměnyJ?
Určitě (jednou) budou. Ne, promiňte mi odlehčenou reakci, ale je to otázka primárně politická, na níž mi odpovídat nepřísluší, nebo ne v tomto formátu. Ve zkratce mohu říci pouze to, že aktuální stav je ve vztahu k odměnám „vyčkávací“, neboť záleží na tom, jakou podobu bude mít transpoziční novela.
Mgr. Ing. Petra Hamplová
Právní podmínky nařízení exekuce na majetek insolvenčního správce
Za poslední rok jsem se setkal s dvěma případy, kdy na majetek insolvenčního správce byla nařízena exekuce pro pohledávku vyplývající z insolvenčního řízení, v jednom případě správce briskně dosáhl zastavení řízení (druhý den) a ve druhém případě se věc táhla několik měsíců a správce nevyužil všechny možnosti procesní obrany. V prvém případě šlo o výplatu prostředků dle rozvrhového usnesení, konkrétně návrh na exekuci podal dlužník pro vymožení své hyperochy, v druhém případě šlo o pohledávku z incidenčního sporu o určení pravosti pohledávky, která se měla uspokojovat rozvrhem.
Dobré připomenout, že IS je procesní subjekt v insolvenčním řízení. IS není účastník insolvenčního řízení, tím je jen věřitel a dlužník (viz. §9 a §14 IZ). Lze připodobnit, že IS je „soudní komisař sui generis“. IS může být účastníkem incidenčních sporů (viz. §16 a §159 IZ). Incidenční spory jsou spory, které vyplývají z průběhu ins. řízení, rozhoduje o nich insolvenční soud. IS jedná svým jménem na účet dlužníka (nebo též na účet majetkové podstaty), pokud na něho přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou. Označuje se způsobem, z něhož je patrno, že tak činí při výkonu funkce insolvenčního správce; součástí jeho označení je i nezaměnitelné označení dlužníka, s jehož majetkovou podstatou nakládá (viz. §40 odst. 3 IZ).
Z uvedeného vyplývá, že insolvenční správce v insolvenčním řízení, kde byl ustanoven správcem, nikdy nejedná ve svůj prospěch a nezavazuje při právních jednáních sebe, ale vždy dlužníka, resp. majetkovou podstatu.
Novelou insolvenčního zákona č. 294/2013 Sb., byl do IZ doplněn § 40a:
Na základě rozhodnutí a jiných exekučních titulů vzniklých v průběhu insolvenčního řízení proti insolvenčnímu správci pro pohledávky nebo jiná práva, která se týkají majetkové podstaty nebo která mají být uspokojena z majetkové podstaty, nelze vést výkon rozhodnutí na majetek insolvenčního správce; to neplatí, jde-li o pořádková opatření uložená insolvenčnímu správci v souvislosti s takovými řízeními, a o rozhodnutí, jimiž bylo insolvenčnímu správci uloženo nahradit náklady řízení, které způsobil svým zaviněním nebo které vznikly náhodou, která se mu přihodila.
Z toho vyplývá:
a) pokud IS vystupuje jako správce v řízení, kde byl ustanoven správcem, tak nikdy nezavazuje sebe, ale majetkovou podstatu. I kdyby správce prohrál spor (nejenom incidenční, ale i běžný nalézací), ze kterého vyplývá, že má třetí osobě cokoliv uhradit (obvykle náklady řízení), tak to nehradí ze svého, ale z majetkové podstaty. Pokud majetková podstata na to nemá, tak to nehradí!
Není možno se domáhat plnění prostřednictvím exekuce na majetek správce, je zde jasné omezení v §267 odst. 1 IZ:
(1) Není-li dále stanoveno jinak, návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuční návrh se i nadále podává proti povinnému; proti insolvenčnímu správci jej nelze podat, ani má-li být povinným dlužník. Ustanovení § 140e tím není dotčeno.
Toto neplatí jen v těchto případech:
a) jde –li o pořádkové opatření (pokuta), kterou správce v řízení dostal od soudu – zde nezavazuje majetkovou podstatu, ale sebe
b) jde –li o náklady řízení v řízení, o kterých soud výslovně rozhodl, že je má hradit správce osobně – jde o druh separace nákladů řízení, které ale musí vyplývat přímo z rozhodnutí, že jde o tento druh nákladů a že jde o separaci!
c) v případě, kdy správce způsobí škodu, za kterou je osobně odpovědný. V řízení o náhradě škody pak vystupuje za sebe nikoliv na účet dlužníků.
d) ve věcech, které se netýkají insolvenčního řízení, ale správce osobně (např. neuhrazená mzda, nájemné či elektřina ve vlastní kanceláři apod.).
Judikatorně lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 29 Cdo 2446/2017:
Osobní majetek insolvenčního správce je postižitelný výkonem rozhodnutí nebo exekucí, jestliže v incidenčním sporu nebo v jiném sporu, kterého se insolvenční správce účastní místo dlužníka, bylo proti insolvenčnímu správci vydáno rozhodnutí, jímž mu bylo uloženo pořádkové opatření nebo jímž mu bylo separátně uloženo hradit náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly a které způsobil svým zaviněním, nebo které vznikly náhodou, která se mu přihodila.
A také na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 20 Cdo 4699/2008, [NS 675/2009]
V exekučním řízení pro vymožení pohledávky přiznané exekučním titulem vůči správci konkursní podstaty je pasivně legitimovaným úpadce, neboť i pohledávka za podstatou může být uspokojena jedině z majetku konkursní podstaty, nikoli z majetku správce.
Pokud na majetek správce je nařízena exekuce, která podle shora uvedených kritérií je neoprávněná, pak správce má jedinou možnost, jak postupovat, a to podat návrh na zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. když výkon rozhodnutí je nepřípustný, poněvadž je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat, neboť předmětem exekučního vymáhání je přihlašovaná pohledávka, kterou lze dle § 165 IZ uspokojit pouze z rozvrhu v insolvenčním řízení (ev. vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli dle §298 IZ) a povinnost uhradit dlužnou částku nelze vymáhat po insolvenčním správci, ale pouze postupem dle insolvenčního zákona. Insolvenční správce není pasivně legitimován.
Prakticky se rovněž osvědčilo, že návrh na zastavení exekuce byl podán nejenom exekutorovi, ale také exekučnímu soudu.
Mgr. Lukáš Stoček
AAA INSOLVENCE OK v.o.s.
UPLATNĚNÍ A USPOKOJENÍ POHLEDÁVKY ZAJIŠTĚNÉHO VĚŘITELE A ZPENĚŽOVÁNÍ PŘEDMĚTU ZAJIŠTĚNÍ V ODDLUŽENÍ
V souvislosti s tzv. oddlužovací novelou (zákon č. 31/2019 Sb.), která s účinností od 1. 6. 2019 významným způsobem změnila zejména pravidla oddlužení[1], se v insolvenční praxi objevila otázka, zda tím došlo i k nějaké změně při uplatňování a uspokojování pohledávek zajištěných věřitelů v oddlužení, resp. při zpeněžování předmětu zajištění.
UPLATŇOVÁNÍ POHLEDÁVEK ZAJIŠTĚNÝCH VĚŘITELŮ
Oddlužovací novela nezměnila pravidla pro uplatňování pohledávek zajištěných věřitelů v oddlužení. S přihlédnutím ke změnám ve způsobech oddlužení od 1. 6. 2019 lze dřívější judikatorní závěry pro uplatňování pohledávek zajištěných věřitelů stručně shrnout pro nová oddlužení takto[2]:
- I zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky v insolvenčním řízení přihláškou pohledávky.
- Je zcela na věřiteli (v souladu s dispoziční zásadou), zda vůbec v insolvenčním řízení uplatní právo na uspokojení své pohledávky ze zajištění. Je tedy na uvážení věřitele, zda bude svou pohledávku v oddlužení uplatňovat jako zajištěnou, nebo ji přihlásí bez práva na „přednostní“ uspokojení, neboť je pro něj z ekonomického hlediska výhodnější být uspokojen jako věřitel nezajištěný.
- Zajištěnou pohledávku nelze štěpit v tom smyslu, že část pohledávky bude přihlášena jako zajištěná a část jako nezajištěná. Věřitel, jenž přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku, jejíž zajištění bylo zřízeno jedním právním jednáním pro celou zajištěnou pohledávku (jistinu i její příslušenství představované úroky, úroky z prodlení nebo náklady spojenými s vymáháním pohledávky), tedy nemůže v přihlášce pohledávky tuto pohledávku uplatnit částečně jako zajištěnou a částečně jako nezajištěnou, ale buď zcela jako zajištěnou či zcela jako nezajištěnou. Jestliže tak věřitel přes výzvu insolvenčního správce neučiní, je důvod nepřihlížet k přihlášce pohledávky v rozsahu, v němž věřitel vadně přihlásil právo na její přednostní uspokojení ze zajištění; oba způsoby uspokojení kombinovat nelze.
- Měnit pořadí pohledávky může věřitel do skončení lhůty k přihlášení pohledávek. Zajištěný věřitel může vzít v průběhu insolvenčního řízení své právo na uspokojení ze zajištění zpět. Pokud vezme zajištění v plném rozsahu zpět do skončení přezkumného jednání o této pohledávce, potom se při obou způsobech oddlužení uspokojuje s ostatními nezajištěnými věřiteli jako nezajištěný věřitel.[3]
ZPENĚŽOVÁNÍ PŘEDMĚTU ZAJIŠTĚNÍ V NOVÉM ODDLUŽENÍ
Oddlužovací novela změnila pravidla pro zpeněžování předmětu zajištění v tom směru, že zajištění se v novém oddlužení zásadně zpeněžuje.
V novém oddlužení zpeněžením majetkové podstaty není třeba žádosti zajištěného věřitele o zpeněžení. Předpokládá se, že zajištění se zpeněžuje. Pro výjimku z tohoto pravidla musí být splněny tyto předpoklady (§ 408 odst. 3 insolvenčního zákona):
- zajištěný věřitel výslovně požádá, aby se zajištění nezpeněžovalo
- a současně platí, že zpeněžením ostatního majetku dojde k plnému uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů (nebo že zajištěná pohledávka zjevně přesahuje hodnotu zajištění)
V novém oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty se ke zpeněžení předmětu zajištění předpokládá žádost zajištěného věřitele (§ 409 odst. 4 insolvenčního zákona).
Pokud však připadá v úvahu hyperocha, zajištění se dle mého názoru zpeněžuje i v případě, že zajištěný věřitel neudělí pokyny ke zpeněžení, a to v obou způsobech oddlužení. Absence pokynu zajištěného věřitele ke zpeněžení by totiž neoprávněně vedla k nižšímu uspokojení nezajištěných věřitelů. Příslušný pokyn ke zpeněžení majetku v takovém případě udělí insolvenčnímu správci k jeho žádosti insolvenční soud. Vydání hyperochy ke zpeněžení insolvenčnímu správci je možné uložit dlužníkovi i v usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.
Při obou způsobech nového oddlužení přitom není vůbec rozhodné, zda zajištění případně představuje obydlí dlužníka a naplňuje kritéria tzv. chráněného obydlí. Na zajištěný majetek se totiž institut chráněného obydlí nevztahuje.
USPOKOJENÍ POHLEDÁVKY ZAJIŠTĚNÉHO VĚŘITELE V NOVÉM ODDLUŽENÍ
Oddlužovací novela změnila pravidla pro uspokojení pohledávky zajištěného věřitele v novém oddlužení v tom směru, že zajištění věřitelé se v obou způsobech oddlužení uspokojují jen z výtěžku zpeněžení zajištění (viz výslovné ustanovení § 398 odst. 2 věta poslední a odst. 4 věta poslední insolvenčního zákona). Na rozdíl tedy od dřívější úpravy oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se v novém oddlužení zajištěný věřitel po zpeněžení zajištění a uspokojení z jeho výtěžku nezařazuje s případně neuspokojenou částí zajištěné pohledávky do rozvrhu mezi nezajištěné věřitele, a to ani v oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, ani v oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.
Výtěžek zpeněžení zajištění se i nadále vydává zajištěnému věřiteli postupem dle § 298 insolvenčního zákona. Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení jednotlivého předmětu zajištění se počítá procentuálně degresivní sazbou počínající na 9 %. Základ pro výpočet této odměny insolvenčního správce přitom může dosahovat maximálně výše zjištěné zajištěné pohledávky. V případě, že z výtěžku zpeněžení zajištění zbyde hyperocha, insolvenční správce by měl po dokončení procesu uspokojení pohledávky zajištěného věřitele a po zpeněžení případného ostatního nezajištěného majetku předložit insolvenčnímu soudu konečnou zprávu (při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty), resp. zprávu o zpeněžování majetku (při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty) a v této zprávě vypořádat i hyperochu. Hyperocha pak bude rozdělena mezi nezajištěné věřitele v rámci rozvrhu celkového výtěžku zpeněžení nezajištěného majetku. Odměna insolvenčního správce související s hyperochou se přitom dle mého názoru počítá z celkové částky určené k rozdělení mezi nezajištěné věřitele (do základu se tedy zahrnuje hyperocha i výtěžek zpeněžení ostatního nezajištěného majetku), přičemž tato odměna se počítá procentuálně degresivní sazbou počínající na 15 %[4]. Základ pro výpočet této odměny může činit maximálně částku potřebnou k dosažení 100% uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů.
V praxi nastávají i případy, kdy část hyperochy je následně vydána dlužníkovi, jelikož v insolvenčním řízení byly zcela uspokojeny všechny uplatněné pohledávky včetně pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim postavených na roveň.
V případě, že došlo k popření zajištění pohledávky a nové oddlužení probíhá plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, je třeba popřenou pohledávku zařadit mezi nezajištěné pohledávky do distribuční tabulky splátkového kalendáře s tím, že plnění na tuto pohledávku bude deponováno (do doby, než bude vyřešena otázka zajištění předmětné pohledávky). Pokud pak bude zajištění (pořadí) pohledávky zjištěno, předmětná pohledávka bude uspokojena pouze z výtěžku zpeněžení zajištění a celá částka deponovaná na její uspokojení bude rozdělena mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek. Pokud naopak zajištění pohledávky nakonec zjištěno nebude, věřitel se definitivně stává nezajištěným, bude mu vyplacena celá deponovaná částka a nadále bude uspokojován jako ostatní nezajištění věřitelé. Majetek, který takový věřitel označil jako zajištěný, přitom bude v posledně uvedeném případě zpeněžen jako nezajištěný majetek a výtěžek zpeněžení bude rozdělen mezi nezajištěné věřitele (ledaže by se jednalo o majetek, ke kterému úspěšně uplatnil zajištění jiný věřitel nebo jde sice o nezajištěný majetek, který však splňuje kritéria chráněného obydlí).
ZÁVĚR
Oddlužovací novela nevedla ke změně pravidel pro uplatňování pohledávek nezajištěných věřitelů. Pokud se zajištěný věřitel rozhodl využít svého práva na přednostní uspokojení pohledávky a jeho pohledávka byla zjištěna jako zajištěná, potom v obou způsobech nového oddlužení (oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty) může být jeho pohledávka uspokojena jen z výtěžku zpeněžení zajištění. Předmět zajištění se přitom zásadně bude zpeněžovat. Jestliže připadá v úvahu hyperocha, bude se zajištění zpeněžovat i v případě, že k tomu zajištěný věřitel neudělí pokyny.
Zvolený postup věřitele při uplatnění pohledávky (který případně vedl k menší míře jeho uspokojení) nelze přičítat k tíži dlužníka, nelze tedy z toho např. dovozovat nepoctivý záměr dlužníka[5].
JUDr. Viktor Břeska
Místopředseda Krajského soudu v Ostravě pro insolvenční úsek
[1] V dalším textu se používá pojem nové oddlužení pro oddlužení řídící se režimem insolvenčního zákona po oddlužovací novele.
[2] Z poslední doby viz např. shrnutí v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 29 NSČR 125/2020 a v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 11. 2021 sp. zn. 29 ICdo 139/2019
[3] V případě, že zajištěný věřitel vezme zajištění zpět až po přezkumném jednání, potom dle mého názoru nelze jeho pohledávku uspokojit jako nezajištěnou.
[4] Nedomnívám se tedy, že odměna insolvenčního správce „z hyperochy“ by se měla počítat ve výši 4 % dle § 3 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů. Pokud totiž insolvenční správce zpeněžuje celý předmět zajištění některým ze způsobů uvedených v § 286 insolvenčního zákona, bylo celého výtěžku zpeněžení dosaženo tímto způsobem, a hyperocha tudíž nebyla dosažena nějakým jiným způsobem zpeněžení.
[5] Viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 29 NSČR 125/2020
Dohledové sdělení Ministerstva spravedlnosti k určení hodnoty tzv. chráněného obydlí dlužníka
Ministerstvo spravedlnosti vydalo, vzhledem k ukončení vydávání statistiky „Ceny sledovaných druhů nemovitostí“ Českým statistickým úřadem, na které je vázán výpočet hodnoty tzv. chráněného obydlí, dohledový benchmark.
O zlatém věku insolvencí, insolvenční chemii i plánech do budoucna
Přinášíme rozhovor s místopředsedou Krajského soudu v Českých Budějovicích Zdeňkem Strnadem. Nějaký čas o sobě nedával vědět, semináře, na kterých bychom se s ním mohli potkávat, se už skoro rok nekonají a online formáty prý nemá rád. Tak se jich neúčastní. A nás prostě zajímalo, jak se má, nad čím přemýšlí a jak se dívá na chystané legislativní změny. Vyrazila jsem tedy za ním do Českých Budějovic (abych byla přesná – správně jihočesky: do Budějic). A setkání to bylo dle předpokladu zajímavé. Občas jsem měla pocit, že kolem pana doktora bruslím na velmi tenkém ledě, občas jsem si nebyla jistá ani tím, kdo je zde vlastně tazatel😃 . Tak se pohodlně usaďte do ušáku, uvařte si čaj nebo kafíčko a začínáme…
Zdravím Vás v novém roce a konkrétně Vám opravdu přeji, aby byl lepší než ten předchozí – pokud tedy ve svém (poněkud omezeném) hodnocení budu vycházet z toho, co je mi známo z médií a některých rozhodnutí VSPH. Nebo to vidíte jinak?
Ufff – to je teda hodně ostrý začátek. Vy mě chcete dostat do řečí hned první otázkou, co 😃? Jak to asi tak můžu vidět? Nijak. Jako soudce prvního stupně si dokonce o rozhodnutích odvolacího soudu nemůžu ani nic myslet. A už vůbec ne veřejně 😃. Ale teď vážně. Budete se divit, ale díky panu doktoru Zelenkovi a jeho senátu velebím v poslední době náš vrchní soud, kudy chodím. V jejich rozhodnutí o mimořádných odměnách zdravotníků (pozn. redakce: 4 VSPH 1515/2020-B-35) je tolik lidskosti, empatie, úcty, porozumění a pokory, že mě to opakovaně nutí přemýšlet o významu slova „spravedlnost“. Velmi odvážné rozhodnutí! Nečekal bych to. Blahopřeji jim k tomu. V justičních kruzích to rozhodnutí poměrně dost rezonuje. Zdaleka však ne u každého tak, jako u mě. Za sebe jim ale děkuji. Jsem opět hrdý na to, že jsem soudcem. Slovy klasika, rozpor mezi pozitivním právem a spravedlností tu dosáhl tak nesnesitelné míry, že nenáležité právo muselo ustoupit spravedlnosti. Kdyby se jednou, nedej Bůh, někomu podařilo z nás tohle člověčenství vypudit, snadno nás v justici nahradí stroje. Ale nevěřme tomu, že zrovna tohle by té Spravedlnosti otevřelo oči…
Jsem každopádně velmi ráda, že jsem dostala příležitost zahrát si na redaktorku a položit Vám pár otázek. K novele a insolvenční praxi se samozřejmě ještě dostaneme. Ale nemůžu si odpustit otázku, která mě napadla při pohledu na podpis Vašeho PF: pověřený místopředseda Krajského soudu v Českých Budějovicích. Co si pod tím mám představit?
Prosím Vás – a nevíte, jestli to PF dostal i Váš předseda? Doručovat totiž cokoliv vaší Unii je zakleté. Pravidelně se stává, že on to nedostane, ale Vy ano, popř. se to doručí jen paní Ing. Hepperové. Raději se ještě jednou omlouvám. Jo – a kdyby něco, tak to péefko, co jste dostala, bylo pro Unii, jo? Můžeme se tak domluvit?
To samozřejmě můžeme! Vzhledem k tomu, že mi přišlo dokonce dvakrát, tak to jedno oželím, připíchnu na virtuální nástěnku Unie a našeho předsedu Lukáše Stočka na to obzvlášť upozorním😃 . A co tedy to Vaše pověření?
Mám už své roky. Nejlepší léta za sebou. Musím uvolnit místo někomu novému. Tak to v justici chodí. No a než si ho paní předsedkyně vybere, požádala mě o pomoc. A tak už nějakou dobu přesluhuji…
Ale no tak – pane místopředsedo. Teď patrně čekáte komentář typu: „Nevypadáte na to, že byste patřil do starého železa…“
Vám se to mluví. Čtyři křížky na krku, pomalu mi táhne na pátý. Jak s oblibou říkám: já už se těším jen na vnoučata. Ale, jak na Vás tak koukám, co Vy o tom vlastně můžete vědět 😃…
Myslíte? Bohužel už taky, ač nerada, začínám tušit😃 … Ale s vnuky na mě ještě nechoďte! Zatím si doma spokojeně vedu vlastní školku, spíš takovou malotřídku, no vlastně je tam i jeden gympl 😃. Budu ráda, jestli mezi dětmi a vnoučaty vyšetřím aspoň 5 let sama pro sebe. Připadám si teď víc jako učitelka, kuchařka, hospodyně a chůva v jednom, než jako insolvenční správkyně. Ale ta Vaše odpověď mě moc neuspokojila…
Počkejte. Počkejte. Tohle nemůžeme přejít. To klobouk dolů! A jestli dovolíte, rád bych tu vysekl poklonu všem ženám, na kterých teď každodenně leží ta „tíha rodinného života“. A které s tím k mému obrovskému překvapení ještě – tak nějak mimoděk a bez větších problémů – kloubí i ten život pracovní. Přiznávám to nerad, ale tohle bych teda nedal. V tomhle máme, pánové, manko. Holt Mars není Venuše.
Tak teď nějak nevím, co na to říct. Asi to dám přečíst manželovi 😃. A děkuju. Spíš: děkujeme. Zas tak hrozný to s vámi ale taky není… A pojďme už z toho vesmíru zpátky na Zem. Začíná se mi trochu točit hlava. Vaše jméno je v insolvenčním prostředí synonymem pro Krajský soud v Českých Budějovicích… a vlastně nejen pro něj…
A v dobrém nebo ve zlém 😃? Nepřehánějte, paní doktorko. Faktem ale je, že za sebou máme v insolvencích poměrně dynamické období. Skoro bych řekl začátek vlastní emancipace. V justici, i ve společnosti. Postupně se mění to, jak nás laická veřejnost vnímá. Co si budeme povídat – ten obor v posledních letech nebývale prosperoval.
Čím to? Bankrotuje se přeci už skoro 30 let…
Možná se mnou leckdo nebude souhlasit, ale důležitý impuls tomu nepochybně dal ministr Pelikán. Troufám si tvrdit, že bez něho by ta akcelerace nebyla zdaleka taková. Ale sám by to nedokázal. Uplynulé desetiletí, které lze bez nadsázky označit za „zlatý věk insolvencí“, vygenerovalo pro tuhle oblast neskutečnou paletu fascinujících osobností, individualit, snílků ale i všelijakých podivínů z nejrůznějších sfér naší společnosti, kteří mezi sebou jako zázrakem našli i společnou řeč. Prostě zafungovala insolvenční chemie! Bylo to výjimečné kouzlo okamžiku. Osobně jsem strašně rád, že jsem u toho taky mohl být, když se ta jiskřička křesala. A v Budějicích se k tomu navíc podařilo postavit skvělou partu, ideálně namixovaný tým otevřený jakékoliv diskusi, profesionální a dělný. Troufám si tvrdit, že ta samozřejmá kolegialita tu mnohde přerostla v opravdová přátelství. Moc si toho vážím. A přál bych si, aby to tak bylo i do budoucna.
K tomu Vám samozřejmě upřímně gratuluji… A souhlasím, že od dob ZKV lze skutečně mluvit o velké prosperitě oboru. Ale jako insolvenční správce, který se každý den setkává s praktickými následky těch legislativních turbulencí, které byly v posledních letech tak rychlé – a často ne zcela domyšlené – nejsem schopna hýřit pouze superlativy. Ale to by bylo na delší povídání…
Rozveďte to, prosím.
Jak říkám – to by bylo na samostatný rozhovor. A kdyby se nám do toho ještě připletla problematika odměn insolvenčních správců, můžeme tu z toho udělat rubriku na pokračování 😃… Zajímá mě spíš budoucnost. Teď nás po dvou letech čeká další novela insolvenčního zákona. Co byste nám řekl k ní? A jak se Vám líbí?
Mám pocit, že tady právě ta pohádka, o které jsem mluvil, končí… Netajím se tím, že z připravované novely nejsem v poslední době nadšený. A vlastně ani z průběhu její přípravy. Po všech těch předchozích novelách, které vždycky měly nějaký příznačný motiv a vůdčí myšlenku, kdy v nich byla touha něco zlepšit, zefektivnit nebo zjednodušit, je smutné, že tady nic takového necítíte. Už jen ta jejich pojmenování mluví sama za sebe: „akreditační novela“, „oddlužovací novela“ – a najednou jen: „transpoziční novela“. Cítíte tu vyprázdněnost? A pak vlastně zjistíte, že to o tom ani pořádně není. Že je to vlastně mystifikace. Kouřová clona. Opona, za kterou nenajdete to, co název slibuje.
Jak to? Ta novela se přeci píše proto, že musíme do našeho práva promítnout evropskou legislativu…
Jednak je ta transpozice jen dílčí, jednak se tu řeší věci, které po nás nikdo nechce. Věci, které by vyžadovaly hlubší analýzu a hlavně zásadní diskusi. Na tu ale jaksi nezbývá čas. Veškeré síly je teď zřejmě potřeba věnovat defenzivě před „nálety“ nejrůznějších iniciativ, které by za jiných okolností možná vyloudily na tváři nejednoho čtenáře úsměv (to třeba když se některé podmínky na straně dlužníka pro opakované oddlužení navrhují bezmála v řádu čtvrtstoletí), míněny vážně vás však spíš vyděsí. Copak někdo ví, co bude za rok, dva, pět? Natožpak za 25 let? Kolikrát se ten zákon mezitím ještě změní? Celá příprava novely je navíc orámována zoufalým nářkem insolvenčních správců, že se potom neuživí. A možná je oprávněný. Na důkladnou analýzu ale bohužel není čas. A další část správců, odborné veřejnosti i politického spektra volá třeba po zrušení provozoven. Fajn. Pojďme se o tom bavit. To je samozřejmě legitimní poznámka. Jsou to vlastně všechno těžká a zásadní témata. Je potřeba o nich vést debaty. Ale nad relevantními argumenty a důvěryhodnými podklady. A hlavně včas! Bohužel se ale vše řeší jaksi ve spěchu, na poslední chvíli a především v emocích. Dosavadní rovnováha v tom našem insolvenčním světe se prostě vychýlila. A podle mého názoru naprosto zbytečně! Už prostě netáhneme za jeden provaz. Je mi to líto. Pokud by to tak opravdu dopadlo, byla by to velká škoda. A nenapravitelná. Když nad tím přemýšlím, bojím se, aby to nebyl něčí záměr. Divide et impera…
Je tedy již jisté, že bude oddlužení na tři roky pro všechny?
Vypadá to tak. Je to ryze politické rozhodnutí. To nemusím chápat, ale respektuji ho. Jen podotýkám, že odborná sféra by to nejspíš nenavrhovala. Proč taky? Přes evidentní vychýlení oddlužení směrem k dlužníkům, o čemž dneska snad už nikdo nepolemizuje, se jedná o jeden z ekonomicky nejúspěšnějších insolvenčních nástrojů, který nemá obdoby! Vždyť dosud generoval věřitelům průměrně víc než 60% výnosnost. Po oddlužovací novele by to sice asi kleslo, ale nemuselo by to být zas až tak moc. Jedna moje studentka na to píše diplomovou práci, a ač jsme teprve na začátku, už nyní se zdá, že ten pokles vyvolaný „oddlužovací novelou“ by vůbec nemusel být tak drastický. A to přes to, že ta oddlužovací novela umožnila naprosto nehorázné excesy, jako jsou třeba dlužníci, dnes spokojení mladodůchodci, dokonce s čerstvě narozenou další generací vlastních potomků, kterou šťastně povili s další generací svých manželek, s desítkami miliónů korun dluhů z (opravdu nepovedeného?) podnikání, kteří ze svého mrzkého důchodu zaplatí (po odpočtu na ty nové děti a manželky) třeba i celých 5 promile svých dluhů. Přiznejte se, kdo jste z té oddlužovací novely na poslední chvíli vyškrtli ten maximální strop dluhů hodných oddlužení ☹…
A teď bude tedy co?
No teď se třeba uvažuje, že by pro přiznání osvobození fakticky stačila jediná věc: a to, že dlužníku nebude po dobu 3 let jeho oddlužení zrušeno (což bude mimochodem taky téměř nemožné). Tečka. Víc nemá cenu to rozebírat. Všechna další nově vkládaná, upravovaná či modifikovaná ustanovení jsou tam jen na oko. Jen aby to vypadalo, že se dlužníkům nijak moc neulevuje. Že je na ně zákon pořád stejně přísný. Podstatné je ale to, že v zákoně už nejspíš nebude žádná (ani orientační) hranice minimálního uspokojení věřitelů, jako je dnes aspoň ona domněnka 30% míry uspokojení při splnění oddlužení. Ta se ale mimochodem ještě v praxi nemohla ani aktivovat, odzkoušet, protože nikdo nepočkal na uplynutí alespoň první „pětiletky“ po oddlužovací novele, abychom vyhodnotili, nakolik je tato 30% hranice skutečnou „hrozbou“ pro poctivé dlužníky, a nakolik jen uměle vyvolaným strašákem, jehož silueta bude využita (zneužita?) k redefinici samé podstaty oddlužení, kdysi tak úspěšného institutu. „A komu tím prospějete?“ chtělo by se zvolat…
Teď mi ale berete dost iluze. Mám to chápat tak, že dosavadní požadavky a pokyny stran dozoru správců nad aktivitou a přístupem dlužníků již pozbývají na aktuálnosti a po novele tedy oddlužíme kdekoho, jakkoli, kdykoli a zcela automaticky? Takže se mám psychicky připravit na situace, kdy já někoho 5 let, pardon – po novele jen 3, kopu do zadku, aby pracoval a nedělal neustále dlouhý nos na nás i na věřitele a on pak bude stejně osvobozen, i kdybych já nakrásně soudu dokládala, že si místo osvobození zaslouží spíš 5 ran bičem?
No tak tedy já bych to takhle říct nemohl… Ale v zásadě… No prostě mám obavu, že všechny ty dosud uvažované proklamace a vsuvky, které se tam v bolestech implementují, nebudou mít na dlužníky, resp. na ten proces pozitivní vliv… Nechci ale malovat čerta na zeď předčasně. Třeba se nad tím ještě někdo vážně zamyslí a budeme všichni z výsledku mile překvapeni.
Zamýšlí se nad tím přeci už dost dlouho dost chytrých hlav, ne?
Mám pocit, že když se postupně rozkřiklo, kam to celé směřuje, tak si všichni řekli, že pro sebe zkusí z té novely „urvat“, co půjde. Někdo vyšší odměny, někdo splněný úkol, někdo méně povinností, někdo politické body… Rojí se desítky nejrůznějších návrhů a nápadů a to jsme teprve v poločase legislativního procesu. Nezapomínejme ale, že oddlužení je hra s nulovým součtem. Tam, kde se jednomu přidá, jinému se ubere. A když se ve finále přilepší všem zúčastněným, což se může lehce v tomto volebním roce stát, zaplatíme to nakonec my všichni, celá společnost. To je strašně nebezpečné. A zdaleka nejde jen o peníze. Ta novela fakticky nemá koncepci, nepůsobí uceleně. Je jak švédský stůl. Jednotlivé zájmy se atomizovaly a uvnitř těch atomů, v těch skupinách, mezi správci, občanským sdruženími, politiky to vře jak před výbuchem. Moc prosím, nedovolme, aby nastala reakce. Popřela by těch předchozích více než 10 úspěšných let. Ještě stále máme čas…
No moc času už asi nemáme, jestli to má platit od léta. Ach jo… Pojďme od toho. Začíná mi z toho být taky smutno. Nechci být přitom za Hujera, ale každopádně Vám patří velký dík a uznání za rychlost a pružnost, s jakou jako soud reagujete na množství změn jak legislativních, tak celospolečenských. Již tradičně vydáváte jako první soud opatření, kterými se následně inspiruje i většina ostatních soudů a které nám správcům (většinou) usnadňují práci – nebo alespoň snižují nejistotu. Jako naposledy v případě nových formulářů zveřejněných (až!) 1. 1. 2021, kde jste nám jako soud vyšli vstříc a ještě v lednu akceptovali staré formuláře. Co Vás obvykle přivádí na nápad iniciovat vydání těchto opatření a jak moc je náročné získat pro ně podporu mezi ostatními soudci?
Naposledy, pokud se nemýlím, to byl dotaz od Vás, paní doktorko, co že budeme dělat se správci, kteří nám budou ještě v lednu posílat staré formuláře, protože ministerstvo ty nové zveřejnilo jaksi 5 minut po 12… A to je přesně to, o čem jsem mluvil před chvílí: je skvělé, že spolu soudci, správci a další klíčoví insolvenční „hráči“ (zatím ještě) komunikujeme. Že tu nejsou žádné slonovinové věže plné soudců odtažených a izolovaných od okolní reality, jak by si možná mnozí přáli. A nejenže formálně komunikujeme, ale s veškerým respektem k vzájemnému postavení si i nasloucháme. A přemýšlíme o tom, co si říkáme. A když pak třeba u našeho soudu v rámci diskusí dojdeme k tomu, že je něco nesmyslné, zbrklé, nebo naopak opožděné a praxi by to fakticky paralyzovalo a že je tu navíc řešení, které je v souladu se základními principy insolvenčního procesu, tak to prostě jen společně sdělíme formou nějakého opatření, aniž bychom to museli psát do každého spisu zvlášť. Já jsem v tom jen prostředník, pošťák. Na čem se neshodneme, to silou nejednotíme. Mám ale dojem (a štěstí), že se ve většině věcí shodujeme. Díky tomu jsou postupy u našeho soudu vesměs jednotné. Pro insolvenční praxi je to velmi žádoucí. Překvapivých rozhodnutí se u nás nikdo nedočká. A stejně tak to máme v rámci kolegia insolvenčních místopředsedů. Diskutujeme, bavíme se, vzájemně inspirujeme. Nemyslím si, že jsme vždy ve všem první. Máme v tomhle snad jen tu výhodu, že jsme malý soud – a málo platné – snadněji se domluvíte v šesti než v sedmnácti lidech. I když bych dal cokoliv za to, kdybychom tuhle naši výhodu ztratili za cenu, že nás bude víc 😃…
Jste členem pracovní skupiny pro formuláře. Jak jste spokojen s jejich finální podobou? A budou tedy s jejich vydáním spjaty konečně současně i standardizované požadavky na vyplnění a zasílání ze všech soudů? Nebo bude přetrvávat dosavadní systém, kdy někdo chce jen elektronické verze dokumentů a někdo chce i skeny (různých) formulářů opatřené podpisem dlužníka? Od požadavků na elektronické konverze už se snad definitivně upustilo…
S finální podobou formulářů jsem spokojený. Přestože už mi chodí na stůl a já v nich občas nacházím funkční chyby. To mě dovede rozčílit. Ale vidím také to, že s nimi mají občas problémy i správci. Od počátku říkám, že by to chtělo potkat se na jedno dopoledne někde se správci a vysvětlit si, co a jak vyplňovat. Vyříkat si první poznatky, vyměnit si zkušenosti. Určitě by to obě strany obohatilo. Chápu dnešní rozčarování správců, že jim nikdo nic pořádně nevysvětlil. Na Nový rok se na webu ministerstva objevily nové formuláře a všichni jsme byli překvapení, včetně těch firem, co pro správce chystají softwarová vybavení. A přitom ty formuláře jsou podle mého názoru dokonalé! To, co se povedlo, je revoluce. Stačila jen odvaha k radikální změně namísto (jindy tak obvyklé) opatrné evoluce. A tady tu odvahu měl náměstek Spousta. Ing. Plačkovi, který tu skupinu vedl, dal v tomto směru zelenou. Výsledek je ohromující: ve své jednoduchosti, srozumitelnosti a přehlednosti. Znovu ale opakuji, že za velkou chybu považuji to, že se nedotáhl do konce ten seminář. Tyhle formuláře by si to zasloužily.
Souhlasím a ničemu se nebráním! Kdy a kde 😃? Já si dovolím ještě kritickou poznámku k tomu, že i těmto drobným nedokonalostem se dalo předejít, kdybychom byli k připomínkám jako správci přizvání včas a ne až v době, kdy už byly fakticky hotové. V tom naopak já cítím slabé místo komunikace, protože kdo jiný než správci s těmi formuláři denně pracuje a tedy jsme mohli k jejich dokonalosti významně přispět.
Tyhle výtky ale musíte adresovat ministerstvu. Podle mého názoru byla ta skupina profesně pestrá a vyvážená. Byli tam soudci, akademici, úředníci, správci… Konkrétně Vy jako správci jste tam měli Dr. Kubálka a Dr. Vodu. Jak to komunikovali oni dál, to nevím. Ale já i Dr. Grygar jsme vedli s našimi kolegy na soudech i v kolegiu diskuse a debaty a závěry jsme pak přenášeli právě do té komise. To považuji za samozřejmé.
No tak toto u nás bohužel samozřejmé nebylo. Popravdě nás zamrzelo i překvapilo, že v té pracovní skupině nebyl za správce vůbec nikdo ze dvou největších uskupení, tedy ani za Unii, ani za ASIS, a ani to s námi nikdo během jejich přípravy a tvorby nekonzultoval. Přitom třeba my v rámci Unie jsme se formuláři zabývali hodně. Zasílali jsme ministerstvu z vlastní iniciativy řadu praktických připomínek a námětů, ale – jak říkám – v tu dobu už byly formuláře téměř hotové a možnosti změn tedy byly velmi omezené.
Znovu říkám – pláčete na špatném hrobě. Ptejte se na ministerstvu. Odpovědně ale mohu říct, že oba pánové, jak Dr. Kubálek, tak Dr. Voda se formulářům věnovali svědomitě a některé formuláře jsou dokonce postaveny na půdorysu, se kterým přišli právě oni dva. Přivedla jste mě tím ale k jedné obecné poznámce týkající se ochoty zapojovat se do prací v takových komisích. Jen pro představu: jsou to desítky, v tomto případě to byly spíš stovky hodin, které ve svém volném čase věnujete něčemu jen proto, že tomu věříte. A pozor: zadarmo! Znám mnoho (obvykle ex post) chytráků, kteří vždycky přesně vědí, jak by udělali tohle, nebo tamto. Všechno je jim jasný. Ale když se řekne: „tak to udělej,“ obvykle mají jen rádobyvtipnou poznámku či výmluvu, proč ne. Tyhle typy jsou bohužel všude. Dokonce se s nimi už dnes potkáte v mnoha pracovních skupinách a na všemožných poradách. Nemáte taky ten pocit? Tihle pozorovatelé většinou nic neřeknou, snědí chlebíček i zákusek, usrknou kávu a člověk vlastně ani neví, co si myslí. A oni jen poslouchají a pozorují. Vlastně mnohdy ani nechápu, proč tam jsou. Asi aby prostě byli u toho. Typičtí nosiči vody. Ale po pravdě: tyhle typy jsou v každé pracovní komisi k ničemu. Tam je třeba pracovat. Vždyť se to tak i jmenuje – komise je „pracovní“😃 …
Takže žádné chlebíčky? Dobře, přesvědčil jste mne, že jsme o nic nepřišli 😃…Nicméně o časové náročnosti i bezplatnosti povědomí máme. Když jsme byli požádáni o připomínky, věnovali jsme jim ve svém volném čase také dost hodin. Například kolega Pavel Körner na tom odvedl neskutečnou práci – o to víc pak mrzí, že její většina byla již zbytečná.
Vůbec se to mé mudrování netýkalo složení pracovní skupiny k insolvenčním formulářům. Naopak vím, že je tu mnoho chytrých a přemýšlivých hlav i mezi správci. A toho je třeba využít! Nemám vliv na složení žádné komise. Ale kdybych měl – třeba Vás bych tam rozhodně hned přibral😃 .
Máme leden (rozhovor s panem doktorem začal v lednu a trval trochu déle, než bych čekala – pozn. redaktorky) Dáváte si nějaká předsevzetí do nového roku? Nebo alespoň máte nějaké plány, o které Vám nevadí se podělit?
Minulý rok jsem si udělal řidičák na náklaďák. Se vším všudy. Paráda! A letos se chystám na autobus.
Tak teď mi trochu zaskočilo😃 … Čekala bych od Vás spíš nějaký další právnický Olymp…
Vy mi tedy dneska nakládáte 😃. Z výšek se mi ale dneska dělá už trochu špatně. Poslyšte, ono to s tou justicí ale taky trochu souvisí. Přišla na to řeč i u nás na vedení. Když jsme před nedávnem v důsledku pandemie museli s těžkým srdcem rozhodnout o propuštění jednoho z našich řidičů, protože se prostě už rok skoro nikam nejezdí, následně už v rámci neformální debaty zazněly obavy, jak se to bude řešit, až zase jednou bude nějaký velký (třeba insolvenční) seminář. No tak jsem je uklidnil, že rezerva tu bude😃 …
No bezva! Můžu Vás tedy teď dávat za vzor dlužníkům? Že když už i soudci absolvují rekvalifikační kurzy, tak proč by se řidiči kamionu nemohli také rekvalifikovat na lépe placené profese😃 …Děkuji Vám za milý rozhovor! Chcete ještě něco dodat na závěr?
No já jen že děkuji za Vaši návštěvu. Zastavte se zase někdy u nás na venkově😃 . A všem vašim členům a jejich blízkým přeji především pevné zdraví. Mohl bych mít jedno přání?
Nejsem sice zlatá rybka, předsedou Vás neudělám, ale tak to zkuste…
(smích) Mooooc vtipný… Já bych si ale chtěl taky zahrát na reportéra. Jako Vy. Povídat si o insolvencích s někým z úplně jiné profese, než jakou dělám. Co myslíte?
Hmm, to jste mne překvapil… Vám ty semináře asi už hodně chybí, co 😃? Počítáte ale s tím, že pokud to klapne, tak my v redakci Vám vybereme a domluvíme respondenta? Zbytek pak bude už jen na Vás. Budete mít stejně neprůstřelný deadline jako každý jiný redaktor a budete si muset „svůj objekt zájmu“ v tomto směru ohlídat. Tak tedy vlastně proč ne? Mohla by z toho vzniknout pravidelná rubrika. Taková nekonečná štafeta. Teď byste se ptal někoho Vy a ten někdo by se zas příště ptal dál… Vše by se točilo kolem insolvencí… No, začíná se mi ten nápad celkem zamlouvat! Popřemýšlím a ozvu se Vám. Ještě jednou díky za Váš čas a přeji prima rok 2021!
Petra Hamplová
Zánik členství v družstvu dle §610 písm. i) ZOK
Původně jsem měla snahu přesvědčit k napsání odborného článku na téma zániku členství v družstvu dlužníka, kterému bylo schváleno oddlužení zpeněžením majetku nebo plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetku, hlavy povolanější, zkušenější a oprávněné provádět výklad zákona. Prozatím se však musím spokojit s tím, že o tom přemýšlejí, za což jim patří velký dík a hned, jak přijdou na něco rozumného, o své závěry se s námi (prý) podělí. No, držme jim/si palce…prozatím tedy píšu spíše takové zamyšlení nad problémem já s jediným cílem – upozornit Vás, kolegy, na problém…
Ustanovení § 610/i ZOK nově od 1.1.2021 říká, že „členství v družstvu (mmj.) zaniká okamžikem, kdy nastávají účinky schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty člena, jestliže v rozhodnutí o schválení oddlužení insolvenční soud uložil členu vydat družstevní podíl, který slouží jako jeho obydlí, insolvenčnímu správci ke zpeněžení, anebo okamžikem, kdy o zpeněžení družstevního podílu požádal zajištěný věřitel“.
Máme zde tedy dva případy, kdy členství v družstvu zaniká:
1. je-li rozhodnuto o oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty,
2. je–li rozhodnuto o oddlužení formou splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty a současně bylo soudem uloženo dlužníku družstevní podíl vydat do majetkové podstaty.
Mám to velké privilegium, že přesně tuto situaci mám momentálně „na stole“, a to ještě v luxusnější variantě – dlužník vlastní ideální spoluvlastnický podíl ve výši ½ na členských právech v družstvu s právem užívání bytu 3+kk. Vlastně přesněji – dlužník tato práva vlastnil…ještě v době, kdy jsem je sepsala do majetkové podstaty, i v době, kdy insolvenční soud rozhodl o povinnosti dlužníka tento podíl vydat správci ke zpeněžení. Jelikož jsem tou dobou žila ještě v blažené nevědomosti, měla jsem za to, že budu skutečně zpeněžovat ideální podíl na členském podílu. Zcela nečekaně se mi dokonce v rámci výběrového řízení o tento spoluvlastnický podíl „poprali“ 2 zájemci a z původní nabízené ceny 550tis. Kč se nejvyšší nabídka vyšplhala na 850tis. Kč. Cena id.podílu dle znaleckého posudku činila 616tis. Kč. Jenže…pak mne jeden chytrý kolega-insolvenční správce z Brna (díky Honzo, faktJ!) upozornil na existenci tohoto ustanovení v ZOKu a moje radost rychle vyprchala. Najednou jsem měla zájemce o koupi členského podílu, jenže ten členský podíl zanikl a mně v majetkové podstatě tedy zůstalo…co vlastně? Oči pro pláč…a maximálně tak nárok na vypořádací podíl člena družstva. Marně jsem hledala v důvodové zprávě k novele řešení, ba dokonce jsem tam nenašla (uznávám, asi na to nestačí moje praktické smýšlení) ani žádnou závratnou myšlenku, která zákonodárce vedla k tomu něco takového navrhnout…Z důvodové zprávy cituji: „Navrhuje se vyplnit mezeru v zákoně. Stávající právní úprava neobsahuje pravidlo, které by stanovilo, co se děje s družstevním podílem člena družstva v případě, že je členovi družstva schváleno oddlužení zpeněžením majetkové podstaty; jeho členství v družstvu nezaniká. Podle § 398 odst. 2 InsZ sice platí, že při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu, nicméně prohlášení konkursu na majetek člena způsobuje zánik členství v družstvu a součástí majetkové podstaty se stává vypořádací podíl, nikoli družstevní podíl. Napříště se proto navrhuje stanovit, že schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty způsobuje zánik členství v družstvu a do majetkové podstaty spadá vypořádací podíl. Na druhou stranu, je-li oddlužení řešeno plněním splátkového kalendáře, členství v družstvu nezaniká. V tomto případě je dán zájem na trvání členství v družstvu; to může generovat finanční prostředky, ze kterých se plní splátkový kalendář.“
Dobrá, dejme tomu, že tedy insolvenční soud uloží dlužníkovi vydat nám družstevní podíl ke zpeněžení, ale my tedy budeme vymáhat vypořádací podíl po družstvu. Vyvstává nám tedy dlouhodobě řešená otázka, v jaké výši tedy ten vypořádací podíl bude..? Ustanovení §623 v odst.1) ZOK říká: „Vypořádací podíl se určí poměrem splněné vkladové povinnosti člena, kterému v daném účetním období zaniklo členství, k členskému vkladu vůči souhrnu splněných vkladových povinností všech členů k členským vkladům k poslednímu dni tohoto účetního období.“
Ustanovení §748 ZOK pak říká:
(1) Stanovy nesmí určit vypořádací podíl nižší, než kolik činí částka vyjadřující rozsah splněné vkladové povinnosti člena v bytovém družstvu.
(2) Neurčují-li stanovy způsob výpočtu vypořádacího podílu, je vypořádací podíl roven výši splněného členského vkladu.
(3) Vypořádací podíl se vyplácí v penězích, ledaže stanovy určí něco jiného.
Otázka diametrálních rozporů mezi účetní a tržní cenou vypořádacího podílu se řešila dlouhé roky. Konkrétní návrh řešení nám pak dal Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5168/2017, dle kterého „výklad umožňující bytovému družstvu vyplatit členovi, jehož účast v družstvu zanikla, na vypořádací podíl částku představující zlomek skutečné (tržní) hodnoty jeho členského podílu a současně fakticky tuto hodnotu získat, považuje Nejvyšší soud za nepřijatelný (vedoucí ke zjevně nespravedlivým důsledkům). Zájmy bytového družstva jsou přitom dostatečně chráněny tím, že s „uvolněným“ bytem může volně (v souladu se zákonem a stanovami) nakládat. Přitom platí, že stanovy družstva mohou podmínit vznik nájemního vztahu k „uvolněnému“ bytu splacením dalšího členského vkladu v odpovídající výši. Nejvyšší soud proto uzavírá, že při určení výše vypořádacího podílu bytové družstvo zásadně musí přihlédnout ke skutečné (tržní) hodnotě členského podílu bývalého člena družstva tak, aby mezi touto tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly“. Přestože NSČR při konstrukci svých závěrů vycházel z právní úpravy účinné v rozhodné době, tedy zejména z ustanovení § 233 ObchZ., aplikovala bych tyto závěry NSČR obsažené v Rozsudku i nyní, za účinnosti ZOK.
Co to tedy pro nás znamená v praxi? Z členských práv máme nyní pohledávku vůči bytovému družstvu na vyplacení vypořádacího podílu, patrně tedy v tržní ceně. Jenže jsem zatím nezažila situaci, kdy by družstvo mělo na svém účtu k dispozici takovou částku k vyplacení – bez toho, že by se našel rovnou někdo, kdo tyto prostředky je schopen a ochoten uhradit – výměnou za tento členský podíl. Je tedy správným postupem správce pouze důrazně vymáhat tuto pohledávku po družstvu? Anebo se má jako dříve snažit sám aktivně najít zájemce o koupi členských práv a…jemu pak říct, že vlastně členská práva neprodáváme, nedokážeme mu zaručit ani to, že s ním družstvo uzavře nájemní smlouvu, ale rozhodně bychom rádi, aby za tato možná budoucí členská práva zaplatil tržní cenu a pokud možno rovnou na účet majetkové podstaty? Já jsem si ve svém případě takového zájemce našla…ale družstvo mi sdělilo, že s nikým „cizím“ nájemní smlouvu neuzavře a za člena ho nepřijme. Našli jsme tedy další variantu – zájemce s nižší nabídkou se družstvu již zamlouval více (druhý spoluvlastník podílu) a tak souhlasili, že jemu členská práva převedou a do majetkové podstaty družstvo doplatí rozdíl mezi nejvyšší a touto druhou nabídkou. Momentálně jsme ve fázi přípravy jakési trojdohody mezi IS, družstvem a budoucím (spíše staronovým) členem družstva s tím, že tento zájemce zaplatí rovnou na účet majetkové podstaty vypořádací podíl za družstvo, které se za to zaváže uzavřít s ním nájemní smlouvu a vzít ho za člena. Poněkud krkolomné řešení, uznávám….pokud máte lepší, sem s ním prosím!! Radost z toho, že si možná vyřeším jeden konkrétní problém ve svém řízení, mi dost kazí množství dalších otázek s tím souvisejících, na které dosud nemám odpověď a popravdě ani moc názor. Předně nevím, co že to tu vlastně provádím – vymáhám či zpeněžuji? Ano, narážím zde na odměnu IS…ale nejen to. Pokud vymáhám pohledávku (a snad zde nemusím vypisovat, že moje dosavadní činnost v tomto řízení diametrálně přesahovala i obvyklé zpeněžování, natož pouhé vymáhání), tak bych toto celé mohla absolvovat i bez souhlasu soudu. A dokonce v předmětném řízení mám i stanovisko soudu, že k uzavření dohody jeho souhlas nepotřebuji. Já se s tímto názorem stále jaksi ztotožnit nedokážu… Dále, v tomto řízení jsem se již dostala do fáze, kdy jsem měla hotové výběrové řízení, takže za tržní hodnotu vypořádacího podílu považuji nejvyšší dosaženou nabídku. Ale co v dalších-nových případech? Jakou částku bych tedy měla považovat za tržní hodnotu vypořádacího podílu? Cenu dle znaleckého posudku nebo cenu, kterou mi vytvořil trh? Mám se opravdu omezit na cenu dle posudku a tuto chtít po družstvu? Anebo by za řádný výkon činnosti IS bylo považováno právě až nalezení vhodného zájemce o to zaniklé členství..? Je tedy v popisu práce IS nalézt zájemce o koupi členských práv nebo je již na družstvu, aby si finanční prostředky na vyplacení vypořádacího podílu zajistilo samo?
Další oblast vyvolaných otázek je ve smyslu, na jaká řízení a jaké situace se toto ustanovení ZOK vztahuje? Co třeba situace oddlužení plněním splátkového kalendáře „po staru“, kde dlužník zdědí členská práva v bytovém družstvu a je tedy povinen je vydat ins.správci ke zpeněžení. Zanikají tato členská práva? …Existuje mnoho dalších otázek, které tato problematika vytvořila. A já si na ně netroufám zatím ještě odpovědět, bohužel. Alespoň jeden závěr, ke kterému se troufám hlásit – zánik členských práv je vázán na vydání rozhodnutí insolvenčního soudu o tom, že je dlužník povinen tato členská práva vydat. Pokud by družstevní podíl spadal pod chráněné obydlí, soud o vydání nerozhoduje, tedy členství by dle mého názoru zaniknout nemělo a chráněné obydlí v tomto směru zachrání nejen dlužníka od vystěhování, ale i správce od řady patálií…
Mgr. Ing. Petra Hamplová, Ph.D.
Insolvenční správce
Snadnější oddlužení: komu tím prospějete?
Stát přichází s další změnou podmínek osobního bankrotu. Přitom od jeho poslední úpravy, takzvané oddlužovací novely insolvenčního zákona, neuběhly ani dva roky. To je opravdu krátká doba na zhodnocení jejích efektů a další radikální zásah. Současný vládní návrh přichází se zkrácením doby oddlužení – z 5 let na 3 roky. To ve svém důsledku z institutu osobního bankrotu neudělá nic jiného než skvělou investici, především pro nepoctivé dlužníky. Ti si napůjčují třeba milion korun a za pouhých 36 tisíc se nechají oddlužit. Mnohonásobně na tom vydělají, ale někdo to bude muset bohužel zaplatit.
Tím budou samozřejmě soukromí věřitelé, na které změna tvrdě dopadne. Ne však stát, jehož nároky jsou uspokojovány většinou přednostně. Dopad zkrácení oddlužení tak může být pro soukromé věřitele likvidační. A hovoříme tu především o věřitelích z řad drobných podnikatelů a živnostníků, běžných občanů, ale také třeba bytových družstev a SVJ. Právě bytové domy se již nyní potýkají s velkým problémem s neplatiči, protože polovina jejich dluhů je nevymahatelná. Neplatiči beztrestně žijí v bytových domech na úkor svých sousedů – jsou to totiž oni, poctivě platící občané, kteří jsou za ně nuceni hradit nedoplatky za energie a služby spojené s bydlením.
K tomuto zhoršení situace nejen u SVJ a bytových družstev, ale i dalších věřitelů, přispěla zmíněná oddlužovací novela, která výrazně omezila jejich práva, a to především zrušením povinnosti dlužníků vrátit jim během oddlužení alespoň 30 procent dluhu. Dnes stačí hradit jen nutné minimum, kdy věřitelům dohromady připadne tolik, kolik je poplatek insolvenčnímu správci. Tedy asi tisícovka měsíčně. Už dnes jsme tak v situaci, kdy dlužník může nadělat dluhy třeba i za 2 miliony korun a následně se během 5 let za pouhých 120 tisíc nechat oddlužit. Vláda aktuálně navrhuje, aby dlužníci spláceli o 2 roky kratší dobu, věřitelé by tak získali ještě méně peněz, minimum by bylo nějakých 36 tisíc korun, a to bez ohledu na výši původního dluhu. I kdyby dlužník splácel více než nutné minimum, věřitel by zpravidla přišel o 40 procent částky, kterou by jinak získal zpět za dobu 5 let.
Je ale zkrácení oddlužení na 3 roky skutečně nutné? Komu se tím jde na ruku? Ministerstvo spravedlnosti uvádí, že reaguje na evropskou směrnici o restrukturalizaci a insolvenci. Členské státy Evropské unie ji mají přijmout do poloviny tohoto roku. Ovšem směrnice úpravu oddlužení nařizuje jen pro podnikatele, nikoliv spotřebitele. Vládní návrh tak jde daleko nad rámec směrnice, když principy pro podnikatele překlápí i na běžné spotřebitele. Tím se ale tvoří nebezpečný precedens. Principy oddlužení u podnikatelů jsou zcela jiné než u běžných občanů-nepodnikatelů. Stejně tak dluhy obou skupin vznikají za jiných okolností. Cílem kratšího oddlužení podnikatelů je především podpora podnikání, a tím i podpora zaměstnanosti a celkové hospodářské prosperity. V praxi se ukazuje, že podnikatelé, kteří v minulosti prošli úpadkem, vykazují následně v novém podnikání vyšší úspěšnost. Zájem na jejich rychlém oddlužení je tedy nepochybně smysluplný. Naopak u spotřebitelů představuje zkrácené oddlužení v navrhované podobě obrovský morální hazard. Vláda svým návrhem riskuje, že nepřiměřeným zásahem do práv věřitelů umožní dlužníkům jakousi nekonečnou dluhovou amnestii.
Pokud by skutečně muselo dojít ke zkrácení doby oddlužení i u spotřebitelů, pak by ruku v ruce s tím měla být opět zavedena také povinnost dlužníků splatit nezajištěným věřitelům alespoň 30 procent dluhu. Pokud by dlužník během 3 let nezvládl danou část dluhu splatit, bylo by mu oddlužení automaticky prodlouženo na 5 let. Daleko příhodnější by ale bylo, aby byla směrnice implementována v takové podobě, kterou požaduje EU, tedy pouze pro podnikatele a živnostníky. Oddlužení fyzických osob je potřeba nechat alespoň nějaký čas usadit a následně vyhodnotit výsledky poslední úpravy. Jinak vláda hazarduje. Neplatiči si z instituce oddlužení skutečně udělají výnosnou investici, kterou ale ve finále zaplatíme všichni. Věřitelé si totiž ztráty z nevymožených pohledávek budou muset někde kompenzovat, a tak zdraží své služby. Poctivě platícím občanům tak nezbude nic jiného než na zdražení přistoupit.
JUDr. Pavel Staněk, prezident České asociace věřitelů.
Podléhá ošetřovné oddlužení?
Vzhledem k aktuální situaci jsem byl vyzván k vyslovení svého názoru. Připomeňme si základní schéma zacházení s příjmy dlužníka v oddlužení, jak se k tomu hlásím od nepaměti (resp. od roku 2008).
Základní pravidlo – oddlužení podléhají všechny (zdůrazňuji všechny) příjmy, bez ohledu na jejich právní, daňovou či jakoukoli jinou povahu. Zde se často chybuje, když se rozsah příjmů podléhajících oddlužení zužuje jen na příjmy v exekuci podléhající srážkám ze mzdy. Podle mne znění § 398 odst. 3 IZ…“splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být…při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky“ s poznámkou pod čarou odkazující na § 279 odst. 2 o. s. ř., je třeba číst tak, že je vymezován jen kvantitativní rozsah příjmů (tedy částka), která z příjmů dlužníka připadá věřitelům, nikoli snad druh příjmů, které oddlužení podléhají. Tedy jde v podstatě jen o vzorec výpočtu nepostižitelné částky, která zůstává dlužníkovi. Například bude-li v oddlužení dlužník mající příjmy z autorských odměn, i jemu bude zůstávat jen nepostižitelná částka vypočtená podle nařízení vlády, nikoli 2/5 příjmů dle § 319/1 o. s. ř.
Druhé pravidlo – § 207/1 IZ je třeba číst tak, že majetkem jsou i příjmy. Tedy, je-li nějaký příjem jako takový vyloučen z možnosti být postižen exekucí (jako nově třeba daňový bonus), zůstává tento příjem celý dlužníkovi, do nepostižitelné částky se nezapočítává.
Třetí poznatek, exekuční. Vedle exekuce srážkami ze mzdy je možno příjmy postihovat též přikázáním pohledávky, přičemž mezi těmito instituty je podle mne vztah speciality – co nepodléhá (speciálním) srážkám ze mzdy, může být postihováno (obecným) přikázáním pohledávky. Proto najdeme výčet příjmů, které nelze nijak exekučně postihnout v § 317, systematicky zařazeném u přikázání pohledávky. Pouze u dávek státní sociální podpory a pěstounské péče je v § 299 odst. 2 o. s. ř. výslovně zakázáno postihnout je přikázáním pohledávky. Ošetřovné je ale dávkou nemocenského pojištění.
V této logice: není mi známo, že by existovalo zákonné ustanovení vylučující ošetřovné z možnosti postižení exekucí. Druhé pravidlo se tedy neuplatní, podle prvního (opakuji – všechny příjmy) tedy ošetřovné podléhá oddlužení. To, že se v exekuci nepostihuje srážkami ze mzdy, je nám jedno.
Závěr o tom, že na ošetřovné nedopadá druhé pravidlo, musíme konfrontovat s důvodovou zprávou novely, která ošetřovné vypustila z výčtu § 299/1 o. s. ř. s účinností od 1.1.2012. Zákonodárce zde argumentuje krátkým obdobím vyplácení, vysokou administrativou a vychází z naznačeného přesvědčení, že se tímto stalo ošetřovné příjmem (pohledávkou), kterou nelze exekvovat. Podle mne takovéto přesvědčení nestačí, důvodová zpráva může být pramen poznání, k čemu směřoval úmysl zákonodárce, není však pramenem práva. Ze zákona podle mne plyne jediné, a to že ošetřovné lze postihnout přikázáním pohledávky. Nadto to je takovýto závěr rozumný a naplňuje též účel insolvenčního zákona.
Mgr. Rostislav Krhut
Doba koronavirová
Vážení kolegové,
původně jsem měla v plánu napsat článek poněkud odbornějšího ražení, ale myslím si, že v současné době nemá nikdo moc myšlení zrovna na nějaké zvyšování svých znalostí. Momentálně chceme všichni víceméně přežít (téměř doslova), zorientovat se v současné situaci a udělat si alespoň částečnou představu o tom, co nás čeká. O tom, co nám tu řádí, již psal ve Zpravodaji ve svém úvodníku Lukáš Stoček. Já bych se ráda pokusila shrnout to, co má nám i ostatním účastníkům řízení k přežití současné situace napomoci.
Nejdříve bych velmi ráda poděkovala všem insolvenčním soudům, které na danou situaci poměrně rychle zareagovaly vydáním řady vhodných opatření – ať už ve snaze zabránit tomu, že se insolvenční správci pendlující křížem krážem po republice stanou mediálně nejslavnějšími roznašeči koronaviru, či se pokusily dát alespoň trochu řád a základní pokyny, jak se v dané situaci chovat. Přehled všech opatření pro úplnost najdete ZDE. Stručně řečeno všechny Krajské soudy v ČR vydaly opatření, že i bez žádosti v konkrétních řízeních prodlužují všem lhůtu pro podání „balíčku“ zpráv po přezkumu o 3 měsíce (nenechte se prosím zmást opatřením KSBR, kde je uvedeno 6 měsíců, avšak počítáno od data rozhodnutí o úpadku). Krajský soud v Českých Budějovicích pak dále vydal opatření, jak by měli insolvenční správci postupovat v současné době i v rámci již běžících oddlužení. Věřím, že většina z Vás se bude těmito doporučeními řídit a budete se mnou souhlasit, že odpovídají i zdravému selskému rozumu.
Dále bych chtěla poděkovat i zástupcům Ministerstva spravedlnosti, kteří si uvědomili závažnost a rizika situace a projevili ohledy i vůči nám správcům. Ministerstvo spravedlnosti vydalo informaci, že po dobu vládou vyhlášeného nouzového stavu není přestupkem, pokud správce nevykonává činnost v provozovně, ale kontakt s dlužníkem zajišťuje jiným dostupným způsobem. Obdobně není přestupkem, pokud se přezkum pohledávek a podání zpráv soudu v oddlužení nepodají soudu v zákonné lhůtě. Informace je platná po dobu nouzového stavu vyhlášeného vládou, tj. do 12.4.2020. Pokud nouzový stav prodlouží parlament, požádáme Ministerstvo o další informaci, kterou rovněž zveřejníme na stránkách Unie. Na druhou stranu důrazně upozorňujeme, že žádné opatření nezbavuje správce povinnosti vykonat přezkumné jednání a prohlídku obydlí dlužníka osobně. Ale pozor, správci se plnění jeho povinností pouze odsouvá, není jich však zbaven. To nebrání tomu, aby v odůvodněných případech v jednotlivých řízeních rozhodl soud o tom, že se prohlídka obydlí neprovede. Soud však není oprávněn rozhodnout, že správce nemusí přezkumné jednání provést s dlužníkem osobně.
Přestože jsem toho názoru, že současná právní úprava umožňuje nalézt řešení i pro většinu současných problémů, a to jak pro „stará“ oddlužení, tak pro oddlužení po novele 2019, hodnotím kladně i přístup vlády, která se rozhodla na současnou situaci reagovat formou návrhu zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a exekučního řádu (tzv. „Lex Covid-19“). Jde o legislativní opatření v oblasti justice, kde se stanoví specifické a časově omezené důsledky přijatých mimořádných opatření, nejedná se o novelu Insolvenčního zákona. Aktuální znění návrhu Lex Covid-19 naleznete ZDE.
Návrh zákona upravuje speciální a mimořádná pravidla v oblasti insolvenčního řízení, jejichž cílem je zajistit, aby aktuální situace vyvolaná mimořádnými opatřeními neměla pro dlužníky v insolvenci i případné budoucí dlužníky likvidační účinky. Návrh zákona zavádí např. nové zvláštní lhůty na ochranu dlužníků, např. lhůta 6 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření, po kterou nemá dlužník povinnost podat na sebe insolvenční návrh a ustanovení, dle kterého se nebude do 31. 8. 2020 přihlížet k insolvenčnímu návrhu podanému věřiteli po nabytí účinnosti „Lex Covid-19“. Dále návrh zákona rozšiřuje využití ustanovení §415 IZ v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře v řízeních, kde bylo o úpadku rozhodnuto do 31.5.2019. Dlužníkům je tímto v současné situaci dána větší jistota, že jejich oddlužení skončí zdárným osvobozením od placení zbylých dluhů i v situaci, kdy neuhradí minimálních požadovaných 30% pohledávek věřitelů, pokud prokáží, že ztrátu svého příjmu nezavinili a že vznikla v příčinné souvislosti s epidemií COVID-19 a opatřeními na zmírnění jejích následků. Osobně jsem naopak velmi ráda, že původně avizované opatření, které mělo rozšířit možnost přerušení oddlužení až na 1 rok i pro řízení, kde bylo o úpadku rozhodnuto do 31.5.2019, v současné verzi návrhu již chybí. Poslední zásadní změnou ve vztahu k insolvencím je pak zavedení tzv. mimořádného moratoria, jehož účelem je dočasně ochránit jinak fungující podniky, které se pouze v důsledku dočasného výpadku příjmů způsobeného mimořádnými opatřeními vlády dostaly do přechodných platebních potíží. Návrh na mimořádné moratorium lze podat pouze do 31. srpna 2020.
Podstatným motivem, který rovněž vedl k potřebě vydat Lex COVID-19, pak byla i hrozba přetížení systému, zejména omezená kapacita soudů. Návrh nepochybně směřoval k tomu, aby soudy nebyly zavaleny nezvládnutelným množstvím insolvenčních návrhů, a dále návrhů v rámci již běžících řízení dlužníků (případně i insolvenčních správců) o přerušení řízení, o prominutí či snížení splátek, atd.
V této souvislosti si ještě dovolím jedno zamyšlení. Enormní nárůst dotazů ze strany dlužníků, co mají dělat a jak postupovat, když jsou nyní bez práce, případně jsou doma na OČR, a s tím související i řada dalších proseb o rady, co dělat, jak se zachovat, jestli přerušit podnikání, jak postupovat v případě ukončení pracovních poměrů, atd., evidujeme nepochybně všichni. A to je prozatím jen ta počáteční fáze. Nárůst činností bude trvat i mnoho dalších měsíců, kontakt s dlužníky bude mnohonásobně vyšší dlouhodobě (a to nepochybně i nad rámec standardů činností požadovaných po IS po novele účinné 1.6.2019). Já osobně už nyní přiznávám strach, jak se dá vše zvládnout v rámci současných personálních kapacit. Začalo to zavedením provozoven. Všichni víme, že bez nich to už bohužel nejde, pokud chceme tuto činnost vykonávat. Ale náklady na jejich zřízení, provoz, i s tím související cestovní náklady významným způsobem zatížily rozpočet každého z nás. Od novely 2017 na nás přešla řada činností soudů, které dlouhodobě volaly po odbřemenění. Zda se je povedlo odbřemenit dle původních představ, které vedly k vydání novely v roce 2017, to nyní ponechme stranou. S jistotou ale přešlo velké břemeno a spousta povinností na IS. Další nárůst činností pro IS představovala novela 2019. Naprosto nezanedbatelnou časovou zátěž pro kanceláře IS pak představuje rok od roku měnící se skladba dlužníků…jak to decentně pojmenovat…řekněme, i v tomto směru už zkrátka „dobře bylo“. Lidé, kteří změní zaměstnání 4x ještě dříve než stihnu odeslat zprávu pro oddlužení (pokud tedy vůbec chápou, že v normální společnosti lidé holt pracují), jejichž slovní zásoba neustále rozšiřuje tu moji o výrazy, které jsem dosud ani neznala a hlavně žijící v neustálém přesvědčení o své dokonalosti a o tom, že jim jen celý svět strašně křivdí, mě pomalu ale jistě přivádí na myšlenky, jestli mě ta práce stále ještě baví a jestli bych po každoměsíční úhradě všech závazků (s občasnými upomínkami pro nezaplacení ve splatnosti) ve finále nebyla schopna svoji rodinu živit lépe a méně náročným způsobem než nyní. Kdo mě zná, ten ví, že se z principu velmi nerada zapojuji do debat na téma odměn insolvenčních správců. Neměli jsme se špatně, přiznejme si to. Kdysi…. Zatím to ještě tak nějak zvládáme (někdo lépe, někdo již na hranici přežití). Ale budeme to zvládat za současných požadavků a vývoje situace i nadále? Tím se vracím zpět k těm kapacitám. Kdesi jsem četla, že my to oproti soudům máme jednoduché, protože my si přece můžeme klidně své kapacity zvýšit, jít do větších prostor, přijmout nové zaměstnance, protože my si o tom rozhodujeme sami. Ano, rozhodujeme…ale pokud je příjmová stránka konstantní a jen se neustále skokově zvyšuje ta nákladová, bohužel nás to v rozhodování výrazně limituje. Já se tu nesnažím o to, aby závěrem mého článku byla prosba o navýšení odměn. Ostatně jsem vůbec neměla v úmyslu, aby tento článek k odměnám byť jen směřoval. Ale jelikož se začalo proslýchat, že i vzhledem ke všemu, co jsem psala výše, se začínají objevovat nápady naopak na snižování odměn, tak mě ke zmínce o odměnách vedl…opravdový strach. Já nevím, zda jsou tyto myšlenky navrhovatelů vedeny blížícími se volbami a populismem, ale moc prosím všechny, kteří své názory již veřejně prezentují: zjistěte si nejprve, CO všechno je obsahem práce IS, co se s každou další novelou dále vyžaduje a co je naší každodenní činností. Zamyslete se prosím nad tím, co ještě je člověk reálně schopen zvládnout –při zachování alespoň nějaké rozumné kvality práce. K ničemu jinému než zhoršení kvality a případnému poklesu počtu IS by totiž takové opatření nevedlo.
Spousta lidí z mého (neinsolvenčního) okolí mi v poslední době píše (bohužel nemohu napsat „říká“, jelikož na Aperol jsem z logiky věci už dlouho s nikým nešla a grilovačky jsou v nedohlednu): „Ty se máš, Ty budeš mít práce do budoucna víc než dost, když je na tom špatně ekonomika, mají se dobře insolvenční správci“. Vždycky si pak připadám jako nějaká hyena v lidském rodě, fuj… Ale něco na tom je, o přísun práce do budoucna (spíše vzdálenějšího) se patrně bát nemusíme. Ale abychom se nemuseli bát toho, že tuto práci budeme muset zvládat za podmínek, jaké mají například zdravotníci v současné době – tj. 24 hodin denně, bez ochranných pomůcek, bez podpory ze strany státu, a ještě se snížením příjmu. Jenže u nás tento provizorní stav, po který budeme mít za úkol léčit ekonomiku po této krizi, bude trvat řádově roky. Nelze předpokládat, že takto dlouhou dobu budeme schopni „léčit“, respektive spíše „rehabilitovat“ bez jistoty, že za svou práci vůbec něco dostaneme – přece jen naši „klienti“ nepatří mezi nejspolehlivější skupinu obyvatelstva, co se týče přístupu k plnění povinností a placení svých závazků (pokud by tedy skutečně někdo uvažoval o tom, že se příjem IS bude odvíjet od platební morálky dlužníků).
Ale tímto jsem opravdu končit nechtěla – když už jsem tedy porušila své vlastní pravidlo nevyjadřovat se k odměnám. Ráda bych tedy všem popřála hlavně zdraví Vám i Vašim blízkým, pevné nervy, optimismus a dále, aby Vám toto zvláštní období přineslo i nějaká pozitiva – třeba více času stráveného s rodinou a možnost dokončit resty a věci, které jste měli na seznamu „co chci dodělat, až budu mít čas…“. A také bych si přála, abychom tento čas využili i k trošce hlubšího zamyšlení nad tím, jestli se nemáme ze současné situace i něco naučit… Opatrujte se.
Petra Hamplová