Právní podmínky nařízení exekuce na majetek insolvenčního správce

Za poslední rok jsem se setkal s dvěma případy, kdy na majetek insolvenčního správce byla nařízena exekuce pro pohledávku vyplývající z insolvenčního řízení, v jednom případě správce briskně dosáhl zastavení řízení (druhý den) a ve druhém případě se věc táhla několik měsíců a správce nevyužil všechny možnosti procesní obrany. V prvém případě šlo o výplatu prostředků dle rozvrhového usnesení, konkrétně návrh na exekuci podal dlužník pro vymožení své hyperochy, v druhém případě šlo o pohledávku z incidenčního sporu o určení pravosti pohledávky, která se měla uspokojovat rozvrhem.

Dobré připomenout, že IS je procesní subjekt v insolvenčním řízení. IS není účastník insolvenčního řízení, tím je jen věřitel a dlužník (viz. §9 a §14 IZ). Lze připodobnit, že IS je „soudní komisař sui generis“. IS může být účastníkem incidenčních sporů (viz. §16 a §159 IZ). Incidenční spory jsou spory, které vyplývají z průběhu ins. řízení, rozhoduje o nich insolvenční soud. IS jedná svým jménem na účet dlužníka (nebo též na účet majetkové podstaty), pokud na něho přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou. Označuje se způsobem, z něhož je patrno, že tak činí při výkonu funkce insolvenčního správce; součástí jeho označení je i nezaměnitelné označení dlužníka, s jehož majetkovou podstatou nakládá (viz. §40 odst. 3 IZ).

Z uvedeného vyplývá, že insolvenční správce v insolvenčním řízení, kde byl ustanoven správcem, nikdy nejedná ve svůj prospěch a nezavazuje při právních jednáních sebe, ale vždy dlužníka, resp. majetkovou podstatu.

Novelou insolvenčního zákona č. 294/2013 Sb., byl do IZ doplněn § 40a:

Na základě rozhodnutí a jiných exekučních titulů vzniklých v průběhu insolvenčního řízení proti insolvenčnímu správci pro pohledávky nebo jiná práva, která se týkají majetkové podstaty nebo která mají být uspokojena z majetkové podstaty, nelze vést výkon rozhodnutí na majetek insolvenčního správce; to neplatí, jde-li o pořádková opatření uložená insolvenčnímu správci v souvislosti s takovými řízeními, a o rozhodnutí, jimiž bylo insolvenčnímu správci uloženo nahradit náklady řízení, které způsobil svým zaviněním nebo které vznikly náhodou, která se mu přihodila.

Z toho vyplývá:

a) pokud IS vystupuje jako správce v řízení, kde byl ustanoven správcem, tak nikdy nezavazuje sebe, ale majetkovou podstatu. I kdyby správce prohrál spor (nejenom incidenční, ale i běžný nalézací), ze kterého vyplývá, že má třetí osobě cokoliv uhradit (obvykle náklady řízení), tak to nehradí ze svého, ale z majetkové podstaty. Pokud majetková podstata na to nemá, tak to nehradí!

Není možno se domáhat plnění prostřednictvím exekuce na majetek správce, je zde jasné omezení v §267 odst. 1 IZ:

(1)        Není-li dále stanoveno jinak, návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuční návrh se i nadále podává proti povinnému; proti insolvenčnímu správci jej nelze podat, ani má-li být povinným dlužník. Ustanovení § 140e tím není dotčeno.

Toto neplatí jen v těchto případech:

a) jde –li o pořádkové opatření (pokuta), kterou správce v řízení dostal od soudu – zde nezavazuje majetkovou podstatu, ale sebe

b) jde –li o náklady řízení v řízení, o kterých soud výslovně rozhodl, že je má hradit správce osobně – jde o druh separace nákladů řízení, které ale musí vyplývat přímo z rozhodnutí, že jde o tento druh nákladů a že jde o separaci!

c) v případě, kdy správce způsobí škodu, za kterou je osobně odpovědný. V řízení o náhradě škody pak vystupuje za sebe nikoliv na účet dlužníků.

d) ve věcech, které se netýkají insolvenčního řízení, ale správce osobně (např. neuhrazená mzda, nájemné či elektřina ve vlastní kanceláři apod.).

Judikatorně lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 29 Cdo 2446/2017:

Osobní majetek insolvenčního správce je postižitelný výkonem rozhodnutí nebo exekucí, jestliže v incidenčním sporu nebo v jiném sporu, kterého se insolvenční správce účastní místo dlužníka, bylo proti insolvenčnímu správci vydáno rozhodnutí, jímž mu bylo uloženo pořádkové opatření nebo jímž mu bylo separátně uloženo hradit náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly a které způsobil svým zaviněním, nebo které vznikly náhodou, která se mu přihodila.

A také na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 20 Cdo 4699/2008, [NS 675/2009]

V exekučním řízení pro vymožení pohledávky přiznané exekučním titulem vůči správci konkursní podstaty je pasivně legitimovaným úpadce, neboť i pohledávka za podstatou může být uspokojena jedině z majetku konkursní podstaty, nikoli z majetku správce.

Pokud na majetek správce je nařízena exekuce, která podle shora uvedených kritérií je neoprávněná, pak správce má jedinou možnost, jak postupovat, a to podat návrh na zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. když výkon rozhodnutí je nepřípustný, poněvadž je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat, neboť předmětem exekučního vymáhání je přihlašovaná pohledávka, kterou lze dle § 165 IZ uspokojit pouze z rozvrhu v insolvenčním řízení (ev. vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli dle §298 IZ) a povinnost uhradit dlužnou částku nelze vymáhat po insolvenčním správci, ale pouze postupem dle insolvenčního zákona. Insolvenční správce není pasivně legitimován.

Prakticky se rovněž osvědčilo, že návrh na zastavení exekuce byl podán nejenom exekutorovi, ale také exekučnímu soudu.

Mgr. Lukáš Stoček
AAA INSOLVENCE OK v.o.s.