Co novela přináší (ne)nového

Je přirozené, že celá česká insolvenční obec pozorně sleduje proces projednávání aktuální novely. Jakkoli ještě nic není parlamentem přijato, lze přece jen odhadovat, jak to nakonec dopadne. Pokud jde o možnost oddlužení dlužníků, kteří nezaplatí alespoň 30%, resp. třeba nezaplatí nic, vypadá to, že zákonodárce ponechá možnost jejich oddlužení na posouzení soudu, který bude mít za úkol posoudit, zda se dlužník „dostatečně snažil“.

Toto řešení v podstatě není nové, obsahově jde o dnešní režim osvobozování dle § 415 IZ, které ve své hypotéze obsahuje mimo jiné též pravidlo, že osvobození lze přiznat, jestliže 30% nebylo dosaženo „v důsledku okolností, které dlužník nezavinil“. Co nového bude je to, že zatímco dnes je aplikace ust. § 415 spíše výjimkou (protože ekonomické neplnění oddlužení je důvodem pro jeho zrušení dle ust. § 418 odst. 1 písm. b) IZ, současně samozřejmě i pro jeho nepovolení či neschválení), nově mají tyto vstupní a průběžné testy dosažení 30% odpadnout a zůstat má jen test závěrečný, tedy aplikace obsahu dnešního ust. 415 IZ bude pravidlem, dokonce si myslím, že se stane těžištěm skutečné rozhodovací činnosti soudů.

Když si představuji, jak bude pravděpodobná budoucí úprava fungovat, a když tyto představy předkládám k diskusi na seminářích, v podstatě vždy dojdeme k tomu, že klíčové bude posouzení, nakolik dlužník během 5 let plnil svou povinnost dle ust. § 412 odst. 1 písm. a) IZ „vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost“, „o získání příjmu usilovat“ a též neodmítat „splnitelnou možnost si příjem obstarat“. Přičemž toto posouzení je primárně na insolvenčním správci, který dle ust. § 412 odst. 2 vykonává dohled nad činností dlužníka, což není nic jiného, než kontrola toho, zda dlužník plní všechny své povinnosti uložené mu insolvenčním zákonem, tedy i výše citovanou povinnost dle ust. § 412 odst. 1 písm. a).

Zamýšlená novela tedy nepřinese nic nového ani pro dlužníka, ani pro správce pokud jde o vymezení povinností, co však bude podle mne nové je to, že právě na plnění a kontrolu této „příjmové povinnosti“ dlužníka bude kladen velký důraz, ne-li důraz největší. Insolvenční správci se budou muset dobře orientovat též v aktuálních poměrech trhu práce v oblasti bydliště dlužníka, budou muset umět posoudit tržní potenciál dlužníka na pracovním trhu (podle jeho kvalifikace, zkušeností, zdravotního stavu) a tedy vyhodnotit, zda dlužník tento potenciál dostatečně využívá.

Správce by měl tyto skutečnosti zjistit již na začátku oddlužení a uvést je ve Zprávě pro oddlužení. Po celou dobu oddlužení by měl správce sledovat případné změny (jak u dlužníka, tak na trhu práce), a to zřejmě v osvědčených půlročních intervalech, výjimkou podle mne nebude to, že správce oznámí dlužníkovi konkrétní nabídku lépe placené práce a vyzve dlužníka, aby se o tuto práci ucházel nebo osvědčil, že se o tuto práci ucházet nemůže. U nezaměstnaných dlužníků správce vždy vyžádá údaje, u kterých zaměstnavatelů se dlužník ucházel o práci a tyto údaje uvede v každé průběžné Zprávě o plnění oddlužení. Toto považuji za naprosto klíčové, dohled musí být vykonáván průběžně, není možné až po 5 letech začít pátrat, co vlastně dlužník celých těch 5 let (ne)dělal!

Závěrem dodávám, že správci budou muset při výkonu dohlédací činnosti diferencovat a zaměřit svůj dohled právě na ty dlužníky, kteří mají svůj příjem výrazně pod svým potenciálem a kde by mohlo i existovat podezření, že další část příjmu dostávají neoficiálně „bokem“. Zdůrazněme též, že zadlužený dlužník má povinnost možnost vyššího příjmu využít, tedy například řidič kamionu s nízkou mzdou (a vysokými cestovními náhradami, které oddlužení nepodléhají) má v oddlužení povinnost změnit práci třeba na řidiče autobusu MHD, kde by dosahoval mzdy podstatně vyšší.

Mgr. Rostislav Krhut

Místopředseda Krajského soudu v Ostravě