Doba koronavirová

Vážení kolegové,

původně jsem měla v plánu napsat článek poněkud odbornějšího ražení, ale myslím si, že v současné době nemá nikdo moc myšlení zrovna na nějaké zvyšování svých znalostí. Momentálně chceme všichni víceméně přežít (téměř doslova), zorientovat se v současné situaci a udělat si alespoň částečnou představu o tom, co nás čeká. O tom, co nám tu řádí, již psal ve Zpravodaji ve svém úvodníku Lukáš Stoček. Já bych se ráda pokusila shrnout to, co má nám i ostatním účastníkům řízení k přežití současné situace napomoci.

Nejdříve bych velmi ráda poděkovala všem insolvenčním soudům, které na danou situaci poměrně rychle zareagovaly vydáním řady vhodných opatření – ať už ve snaze zabránit tomu, že se insolvenční správci pendlující křížem krážem po republice stanou mediálně nejslavnějšími roznašeči koronaviru, či se pokusily dát alespoň trochu řád a základní pokyny, jak se v dané situaci chovat. Přehled všech opatření pro úplnost najdete ZDE. Stručně řečeno všechny Krajské soudy v ČR vydaly opatření, že i bez žádosti v konkrétních řízeních prodlužují všem lhůtu pro podání „balíčku“ zpráv po přezkumu o 3 měsíce (nenechte se prosím zmást opatřením KSBR, kde je uvedeno 6 měsíců, avšak počítáno od data rozhodnutí o úpadku). Krajský soud v Českých Budějovicích pak dále vydal opatření, jak by měli insolvenční správci postupovat v současné době i v rámci již běžících oddlužení. Věřím, že většina z Vás se bude těmito doporučeními řídit a budete se mnou souhlasit, že odpovídají i zdravému selskému rozumu.

Dále bych chtěla poděkovat i zástupcům Ministerstva spravedlnosti, kteří si uvědomili závažnost a rizika situace a projevili ohledy i vůči nám správcům. Ministerstvo spravedlnosti vydalo informaci, že po dobu vládou vyhlášeného nouzového stavu není přestupkem, pokud správce nevykonává činnost v provozovně, ale kontakt s dlužníkem zajišťuje jiným dostupným způsobem. Obdobně není přestupkem, pokud se přezkum pohledávek a podání zpráv soudu v oddlužení nepodají soudu v zákonné lhůtě. Informace je platná po dobu nouzového stavu vyhlášeného vládou, tj. do 12.4.2020. Pokud nouzový stav prodlouží parlament, požádáme Ministerstvo o další informaci, kterou rovněž zveřejníme na stránkách Unie. Na druhou stranu důrazně upozorňujeme, že žádné opatření nezbavuje správce povinnosti vykonat přezkumné jednání a prohlídku obydlí dlužníka osobně. Ale pozor, správci se plnění jeho povinností pouze odsouvá, není jich však zbaven. To nebrání tomu, aby v odůvodněných případech v jednotlivých řízeních rozhodl soud o tom, že se prohlídka obydlí neprovede. Soud však není oprávněn rozhodnout, že správce nemusí přezkumné jednání provést s dlužníkem osobně.

Přestože jsem toho názoru, že současná právní úprava umožňuje nalézt řešení i pro většinu současných problémů, a to jak pro „stará“ oddlužení, tak pro oddlužení po novele 2019, hodnotím kladně i přístup vlády, která se rozhodla na současnou situaci reagovat formou návrhu zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a exekučního řádu (tzv. „Lex Covid-19“). Jde o legislativní opatření v oblasti justice, kde se stanoví specifické a časově omezené důsledky přijatých mimořádných opatření, nejedná se o novelu Insolvenčního zákona. Aktuální znění návrhu Lex Covid-19 naleznete ZDE.

Návrh zákona upravuje speciální a mimořádná pravidla v oblasti insolvenčního řízení, jejichž cílem je zajistit, aby aktuální situace vyvolaná mimořádnými opatřeními neměla pro dlužníky v insolvenci  i případné budoucí dlužníky likvidační účinky. Návrh zákona zavádí např. nové zvláštní lhůty na ochranu dlužníků, např. lhůta 6 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření, po kterou nemá dlužník povinnost podat na sebe insolvenční návrh a ustanovení, dle kterého se nebude do 31. 8. 2020 přihlížet k insolvenčnímu návrhu podanému věřiteli po nabytí účinnosti „Lex Covid-19“. Dále návrh zákona rozšiřuje využití ustanovení §415 IZ v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře v řízeních, kde bylo o úpadku rozhodnuto do 31.5.2019. Dlužníkům je tímto v současné situaci dána větší jistota, že jejich oddlužení skončí zdárným osvobozením od placení zbylých dluhů i v situaci, kdy neuhradí minimálních požadovaných 30% pohledávek věřitelů, pokud prokáží, že ztrátu svého příjmu nezavinili a že vznikla v příčinné souvislosti s epidemií COVID-19 a opatřeními na zmírnění jejích následků. Osobně jsem naopak velmi ráda, že původně avizované opatření, které mělo rozšířit možnost přerušení oddlužení až na 1 rok i pro řízení, kde bylo o úpadku rozhodnuto do 31.5.2019, v současné verzi návrhu již chybí. Poslední zásadní změnou ve vztahu k insolvencím je pak zavedení tzv. mimořádného moratoria, jehož účelem je dočasně ochránit jinak fungující podniky, které se pouze v důsledku dočasného výpadku příjmů způsobeného mimořádnými opatřeními vlády dostaly do přechodných platebních potíží. Návrh na mimořádné moratorium lze podat pouze do 31. srpna 2020.

Podstatným motivem, který rovněž vedl k potřebě vydat Lex COVID-19, pak byla i hrozba přetížení systému, zejména omezená kapacita soudů. Návrh nepochybně směřoval k tomu, aby soudy nebyly zavaleny nezvládnutelným množstvím insolvenčních návrhů, a dále návrhů v rámci již běžících řízení dlužníků (případně i insolvenčních správců) o přerušení řízení, o prominutí či snížení splátek, atd.

V této souvislosti si ještě dovolím jedno zamyšlení. Enormní nárůst dotazů ze strany dlužníků, co mají dělat a jak postupovat, když jsou nyní bez práce, případně jsou doma na OČR, a s tím související i řada dalších proseb o rady, co dělat, jak se zachovat, jestli přerušit podnikání, jak postupovat v případě ukončení pracovních poměrů, atd., evidujeme nepochybně všichni. A to je prozatím jen ta počáteční fáze. Nárůst činností bude trvat i mnoho dalších měsíců, kontakt s dlužníky bude mnohonásobně vyšší dlouhodobě (a to nepochybně i nad rámec standardů činností požadovaných po IS po novele účinné 1.6.2019). Já osobně už nyní přiznávám strach, jak se dá vše zvládnout v rámci současných personálních kapacit. Začalo to zavedením provozoven. Všichni víme, že bez nich to už bohužel nejde, pokud chceme tuto činnost vykonávat. Ale náklady na jejich zřízení, provoz, i s tím související cestovní náklady významným způsobem zatížily rozpočet každého z nás. Od novely 2017 na nás přešla řada činností soudů, které dlouhodobě volaly po odbřemenění. Zda se je povedlo odbřemenit dle původních představ, které vedly k vydání novely v roce 2017, to nyní ponechme stranou. S jistotou ale přešlo velké břemeno a spousta povinností na IS. Další nárůst činností pro IS představovala novela 2019. Naprosto nezanedbatelnou časovou zátěž pro kanceláře IS pak představuje rok od roku měnící se skladba dlužníků…jak to decentně pojmenovat…řekněme, i v tomto směru už zkrátka „dobře bylo“. Lidé, kteří změní zaměstnání 4x ještě dříve než stihnu odeslat zprávu pro oddlužení (pokud tedy vůbec chápou, že v normální společnosti lidé holt pracují), jejichž slovní zásoba neustále rozšiřuje tu moji o výrazy, které jsem dosud ani neznala a hlavně žijící v neustálém přesvědčení o své dokonalosti a o tom, že jim jen celý svět strašně křivdí, mě pomalu ale jistě přivádí na myšlenky, jestli mě ta práce stále ještě baví a jestli bych po každoměsíční úhradě všech závazků (s občasnými upomínkami pro nezaplacení ve splatnosti) ve finále nebyla schopna svoji rodinu živit lépe a méně náročným způsobem než nyní. Kdo mě zná, ten ví, že se z principu velmi nerada zapojuji do debat na téma odměn insolvenčních správců. Neměli jsme se špatně, přiznejme si to. Kdysi…. Zatím to ještě tak nějak zvládáme (někdo lépe, někdo již na hranici přežití). Ale budeme to zvládat za současných požadavků a vývoje situace i nadále? Tím se vracím zpět k těm kapacitám. Kdesi jsem četla, že my to oproti soudům máme jednoduché, protože my si přece můžeme klidně své kapacity zvýšit, jít do větších prostor, přijmout nové zaměstnance, protože my si o tom rozhodujeme sami. Ano, rozhodujeme…ale pokud je příjmová stránka konstantní a jen se neustále skokově zvyšuje ta nákladová, bohužel nás to v rozhodování výrazně limituje. Já se tu nesnažím o to, aby závěrem mého článku byla prosba o navýšení odměn. Ostatně jsem vůbec neměla v úmyslu, aby tento článek k odměnám byť jen směřoval. Ale jelikož se začalo proslýchat, že i vzhledem ke všemu, co jsem psala výše, se začínají objevovat nápady naopak na snižování odměn, tak mě ke zmínce o odměnách vedl…opravdový strach. Já nevím, zda jsou tyto myšlenky navrhovatelů vedeny blížícími se volbami a populismem, ale moc prosím všechny, kteří své názory již veřejně prezentují: zjistěte si nejprve, CO všechno je obsahem práce IS, co se s každou další novelou dále vyžaduje a co je naší každodenní činností. Zamyslete se prosím nad tím, co ještě je člověk reálně schopen zvládnout –při zachování alespoň nějaké rozumné kvality práce. K ničemu jinému než zhoršení kvality a případnému poklesu počtu IS by totiž takové opatření nevedlo.

Spousta lidí z mého (neinsolvenčního) okolí mi v poslední době píše (bohužel nemohu napsat „říká“, jelikož na Aperol jsem z logiky věci už dlouho s nikým nešla a grilovačky jsou v nedohlednu): „Ty se máš, Ty budeš mít práce do budoucna víc než dost, když je na tom špatně ekonomika, mají se dobře insolvenční správci“. Vždycky si pak připadám jako nějaká hyena v lidském rodě, fuj… Ale něco na tom je, o přísun práce do budoucna (spíše vzdálenějšího) se patrně bát nemusíme. Ale abychom se nemuseli bát toho, že tuto práci budeme muset zvládat za podmínek, jaké mají například zdravotníci v současné době – tj. 24 hodin denně, bez ochranných pomůcek, bez podpory ze strany státu, a ještě se snížením příjmu. Jenže u nás tento provizorní stav, po který budeme mít za úkol léčit ekonomiku po této krizi, bude trvat řádově roky. Nelze předpokládat, že takto dlouhou dobu budeme schopni „léčit“, respektive spíše „rehabilitovat“ bez jistoty, že za svou práci vůbec něco dostaneme – přece jen naši „klienti“ nepatří mezi nejspolehlivější skupinu obyvatelstva, co se týče přístupu k plnění povinností a placení svých závazků (pokud by tedy skutečně někdo uvažoval o tom, že se příjem IS bude odvíjet od platební morálky dlužníků).

Ale tímto jsem opravdu končit nechtěla – když už jsem tedy porušila své vlastní pravidlo nevyjadřovat se k odměnám. Ráda bych tedy všem popřála hlavně zdraví Vám i Vašim blízkým, pevné nervy, optimismus a dále, aby Vám toto zvláštní období přineslo i nějaká pozitiva – třeba více času stráveného s rodinou a možnost dokončit resty a věci, které jste měli na seznamu „co chci dodělat, až budu mít čas…“. A také bych si přála, abychom tento čas využili i k trošce hlubšího zamyšlení nad tím, jestli se nemáme ze současné situace i něco naučit… Opatrujte se.

Petra Hamplová