Přihlašování pojistného na sociální zabezpečení

Jedno z mých témat, ke kterému se opakovaně vracím, je přihlašování nějakým způsobem netypických pohledávek, jejichž přihlašování a přezkum je logicky obtížnější. Jedním z případů takovýchto pohledávek jsou pohledávky vztahující se k určitému období. V minulosti jsem se zde věnoval místním poplatkům, dnes se zaměřím na sociální pojištění.

Východiskem mi bude  rozsudek Nejvyššího soudu  sp. zn. 29 ICdo 21/2017, ze dne 2. 7. 2019. Tento rozsudek konzistentně navazuje na dřívější judikaturu týkající se přihlašování nájemného ( rozhodnutí sp.zn. 29 Cdo 3277/2013) a potvrzuje základní princip, že u pohledávek vztahujících se k období, ve kterém dojde ke zjištění úpadku, je třeba pohledávku za dané období rozdělit na část předúpadkovou, která se přihlašuje, a na část poúpadkovou, která má (uvažujme v konkursu; podnikatele v oddlužení dnes ponechme stranou) pořadí pohledávky za podstatou. Toto rozdělení je potom třeba provést ke dni rozhodnutí o úpadku.

Pro pořadí pohledávky jsou zcela nerozhodné skutečnosti jako výše a datum splatnosti stanovených záloh a stejně tak výše a datum splatnosti případného doplatku. Neboli, pro určení pořadí pohledávky jsou rozhodné okolnosti vzniku pohledávky co do jejího základu, nikoli okolnosti rozhodné pro stanovení přesné výše a splatnosti pohledávky.

Zamysleme se nad praktickým postupem při dělení pohledávky na přihlašovanou a zapodstatovou část, nejlépe na příkladu: Podnikatel má měsíčně platit zálohy na sociální pojištění 5000 Kč, v daném roce X je však zaplatí pouze za leden až březen. 15 října je zjištěn jeho úpadek a konkurs a v květnu dalšího roku je na jisto postaveno, že celková výše sociálního pojištění za předmětný rok X je 70 000 Kč, tedy že vedle záloh má být uhrazen i nedoplatek 10 000 Kč.  Částku 70 000 Kč rozdělíme podle počtu kalendářních dnů v roce od 1. ledna do 15 října  na 288/365 (tedy 55 233 Kč) v pořadí předúpadkovém a tedy přihlašovaném a podle počtu dnů v období od 16. října do 31. prosince  na 77/365 (tedy 14 767 Kč) v pořadí poúpadkovém, zapodstatovém. Protože 30 000 Kč již bylo zálohově zaplaceno, má být přihlášeno 25 233 Kč.

Uvedený základní postup má dva problematické body. Prvním je, že přihlašující se věřitel (nejen správa sociálního zabezpečení, ale třeba i zdravotní pojišťovny, neboť u zdravotního pojištění bude mechanismus úplně stejný) v době běhu přihlašovací lhůty nezná přesnou výši doplatku. S tím insolvenční zákon počítá v ust. § 175 a předpokládá, že výše takovéto pohledávky má být odhadnuta. Procesní režim pohledávek přihlášených v odhadnuté výši by stál za hlubší rozbor, praxe s nimi sice ne zcela správně co do právní povahy, ale správně co do hmotněprávního výsledku zachází jako s pohledávkami podmíněnými. Konečně, u dlužníků s minimálními zálohami obvykle žádný doplatek do úvahy přicházet nebude a problém tedy nenastane.

Druhým problematickým bodem je potom použitá metoda rozdělování pohledávky podle počtu kalendářních dní. Tato metoda implicitně předpokládá průběžný rovnoměrný výkon podnikatelské činnosti v čase. Tuto metodu považuji za výchozí a universálně použitelnou, byla-li by však v konkrétním případě k dispozici metoda lepší (typicky, byl-li by znám hospodářský výsledek podnikatelské činnosti dlužníka za část  kalendářního roku do rozhodnutí o úpadku), je žádoucí použít přesnější metodu. I při použití alternativních metod je ale třeba respektovat, že na měsíce, kdy dlužník vykonával podnikatelskou činnost coby činnost hlavní, musí  vždy připadat pojistné nejméně v minimální výši.

Mgr. Rostislav Krhut